Mohl se v ČSSR stát havířem praktikující katolík, syn bývalého vesnického boháče a agrárníka?

Ano, mohl. Zejména v 50. letech byli takoví kulaci posíláni do dolů, i těch uhelných. Spolehliví kádři byli ti, co je tam posílali.

Nejdříve šlo o ČSR , později o ČSSR, převážně u těch, kteří nesouhlasili se vstupem bratrských vojsk, takže možná někteří se z donucení stali horníky.

Zejména v 50. letech však státní moc viděla práci v dolech také jako jednu z účinných forem potrestání svých nepřátel. „Vězně a vojáky z pomocných technických praporů však nešlo využívat donekonečna,“ popisuje změnu postoje Broulík.

Pro těžký průmysl bylo uhlí nutností, a režim proto pořádal mohutné nábory pracovníků. Třeba počet obyvatel karvinského okresu se od roku 1950 do roku 1970 zvýšil téměř na dvojnásobek."

Zdroj: https://ekono­mika.idnes.cz/hor­nik-v-cssr-drina-a-nadstandard-d4r-/ekonomika.as­px?c=A090622_112923_e­konomika_vem
–
Vím o jednom katolickém knězi, který musel do dolů, jiný muž z mé rodiny, dále otec mé známé skončili v Jáchymově.

O posílání katolíků do dolů nevím. Ale zřejmě jen zcela výjimečně. Místní funkcionáři sledovali, kdo chodil do kostela, a psali negativní hodnocení na dotyčné. Někteří nuseli opustit zaměnání, děti se nedostali na výběrovou školu, jen do učení.

Manžel mé kolegyně byl věřící, ona ho vozila na bohoslužby do sousedního města, kde ho lidé neznali.
–
.
Ústava z r. 1949 zaručovala náboženskou svobodu, od r. 1954 se náboženské vyznání neuvádělo.

Máte-li zájem, můžete se dovědět víc v odkazu.

http://kominter­net.cz/subdom/te­orie/2240_nabo­zenstvi_02.html

Uvědomila jsem si, že rodina našich známých byla věřící, kluci ministrovali, rodiče chodili pravidelně na bohoslužby. Měli ještě dceru, která se hlásila na střední školu, nedostala doporučení od MNV obce a VO KSČ a školy.

Otec dívky byl „rebel“, , takže napsal dopis do prezidentské kanceláře, proč dcera nezískala doporučení kvůli náboženstžví, když náboženská svoboda nebyla zrušena.

Dostal tehdy odpověď, dcera byla přijata na nějakou školu., už přesně nevím.

I z toho vyplývá, že katoličtí věřící nebyli posíláni do dolů, jak jsem napsala, výjimky jistí pravidlo. Jedině tehdy, pokud nějakým jiným způsbem „pobuřovali“, ale v většina lidí se bála. Pohřby, křty, svatby nebyly zakázané.

Uvádím zkušenosti z vesnice, v níž jsem žila, jako dítě sledovala, co se dělo v okolí, v dospělosti jsem se dověděla víc.

Upravil/a: annas

U dělnických profesí se pokud vím spolehlivost neprověřovala.

Zajímalo by mne ale, jak by to vypadalo u dětí takového havíře
v případě přihlášky na VŠ. Děti už by měly dělnický původ?

:D :D :D Nejen že mohl, často i MUSEL! ;) :D :D

Špina z uhlia všetko milosrdne zakryje, vtedy nerozoznáte ľudí rôznych politických názorov a náboženských vyznaní od seba.