Pokud byste měli vybrat pět lidí, jimž nejvíc věříte, a následně je dle toho hiearchicky uspořádat, kteří by to byli?

S vírou mám problém. Někdy nevěřím ani sám sobě 🙂 Člověk je nádoba hříšná a přílišná důvěřivost se dost často nevyplácí. Ale to je prostě život a není třeba nad tím lomit rukama. Je ale třeba počítat s tím, že někdo, ve kterého hodně věříme, může v nějaké kritické situaci selhat, zklamat. Ne nadarmo vzniklo přísloví: „Nikomu nevěř a nebudeš zklamán.“ Úplně bez víry (jako důvěry) to ale taky v životě nejde. Představa, že bych na každém kroku každého podezříval z nějaké lumpárny, by pro mě byla zničující. Těžko dokážu sestavit nějaký žebříček v důvěryhodnosti. Jde o to, jak v čem. Věřit třeba všechno politikům, to fakt nejde. Karel Kryl kdysi prohlásil něco ve smyslu, že politikovi se nevěří, politik se kontroluje! Kdo věří politikovi je idiot.

Pět lidí odkud? Z rodiny, z obce kde bydlím, ze státu, z Evropy nebo dokonce z celého světa? Musím vybírat ty žijící, nebo si mohu vybrat i z historie? Musí to být lidé které znám, nebo to mohou být ti, které znám pouze z médií, popřípadě z knih ? Je zde příliš neznámých na to aby mohl člověk odpovědět. A pokud i tak učiní, k čemu taková odpověď poslouží? Bude někomu k něčemu dobrá? Nebo je to jen otázka pro otázku, aby kamarádi stejně postižení jako autor dali bod?

Souhlasím s Drapem. I s autackem. U každého něco obdivujeme, jsou lidští velikáni a díky nim je lidstvo tam, kde je. Ale srovnávat je? To nejsou čísla, abychom je srovnali podle velikosti a není zde nějaká jednotka, pro všechny stejná. Třeba si vyberu lidi a jeden bude výborný vojevůdce, další řečník, další obchodník – tak co budu srovnávat? Lidi podle věku, historie, dožitých dnů atd. To jsi mohl nějaké lidi vybrat a pak dát volbu.

… já, já, já, jenom já … Olympici to řekli za mně …