měli jste v dětství idola?

jsou to dětské sny :)
ve čtrnácti jsem s kamarádkou přímo zbožňovala Joshe Hartnetta, hlavně Pearl Harbor jsme koukaly neustále dokola a strášně nesnášely Aflecka, protože měl umřít on a ne chudáček Danny, a na tom si stojím ještě dneska, o šest let později :D
Dokonce jsem měla deník, kde jsem každý zápis začínala slovy „Milý Danníčku“ :D :D :D
to byly časy, všechny ty plakáty :D jejej :D

Jasně, že měla. Neila Tennanta z Pet shop boys. Byla jsem naprosto odhodlaná mu zůstat věrná do té doby, než si mne všimne (kde?), odpoví mi na dopis, budu hrát v jeho klipu (tam se do mě on pochopitelně zblázní), pak se vezmeme a budeme spolu šťastní.
It's a sin si mohli v pravidelných intervalech vyslechnout všichni sousedi v baráku, ať pracovali na jakoukoli směnu. „Pečáckými“ plakáty jsem měla „zamořený“ celý pokojík. Ty jeho nádherně modré psí oči a ten neskutečný hlas…
No… Pak jsem nastoupila na střední a zaměřila jsem se na reálnější idoly. Ostatně, chtěla jsem taky normálně randit. Priority se mi časem upravily a nároky také, takže dál na vejšce už jsem opravdu nechtěla být za každou cenu paní Tennant. PSB pro mě byli super muzika.
Ale na Neila – skvělého textaře a hudebníka – jsem nezapomněla. A díky své práci jsem se s ním později přímo setkala nejen v Praze, ale i ve Wembley. Je to úžasně vzdělaný, okouzlující a velmi vtipný muž. Má pořád ty překrásné oči a podmanivý hlas. Ale bohužel, musela bych mít jiné pohlaví, aby se mi holčičí sen vyplnil.
Ale to už mi bylo celkem fuk.
Pet shop boys poslouchám pořád a doma mám mého učitele ze střední, protože právě on byl tehdy důvodem, proč jsem začala kašlat na popmusic a začala mě bavit výtvarka…:-) Takže svého idola jsem si vlastně vzala, ne?

já jsem milovala kapely a zpěváky s dlouhejma vlasama všechny komplet co jsme mohly s kámoškou vidět kdy na prvních fotkách třeba na houpačkách, nebo v prvních starých Bravíčkách dovezených z NDR a v časopisech kde bylo něco o hudbě..
a nemyslely jsme si nic o vdávání, my si je čmáraly a vybarvovaly do sešitů i s nápisama, všude možně, prostě se nám líbil ten styl..pak teprve až jsme byly starší tak jsme pokukovaly po takových klucích co hrajou na kytaru nebo na bicí..

celý dny jsem poslouchala rádio Luxembourg na starý rachotině Nabucco a naši mohli zešílet..
magneťák jsme něměly, ségra na hudbu moc není, já doteď..
ale byla to otázka puberty..

v dětství byl mým idolem asi táta nebo nějaká postava z pohádky..

No tak mě se v těch letech hrozně,ale hrozně moc líbil Noah Hathaway-Atreyu.On byl zhruba v mém věku ±,a líbil se i mým spolužačkám.Asi nikdy jsem si nemyslela,že by si mě někdy vzal,přece jen reálný život není pohádka,že ano.Ale snít je hezké… Jednou jsem u nás ve městě dokonce viděla kluka,co mu byl celkem podobný a chodil do vedlejší školy.
A přešlo mě to tehdy,když se o mě začali zajímat živí kluci,ti co byli okolo mě.Taky se mi dost líbil R.D.Anderson jako Macgyver,ten pro mě má jakési kouzlo dodnes.