Měli jste rádi ve škole povinnou četbu? Vracíte se k ní i později?

Čtu rád, ale povinnou četbu nemám rád. Protože je povinná. Proto taky studenti neradi čtou a po skončení školy se knihy většinou ani nedotknou. Škola jim knihy prostě zhnusí (stejně jako učení) a to tím, že je do toho nutí, probírájí konkrétní knihy a jejich autory do podrobna aniž by je nejprve četli (to nikoho nebaví), neukáže jim skutečnou hodnotu knih spíš je učitelky většinou odradí.

Upravil/a: Answer Me

Pro mně to byla noční můra, skoro vždycky jsem to nějak ošulil. Nechápal jsem, jak mi někdo může diktovat, co mám číst. Vlastně mě dodnes jiná literatura, než dobré sci-fi, literatura faktu a historie nezajímá. Výjimku tvořil Remarque, toho mám přečteného většinu.

Autor od autora a vesměs až ta středoškolská.

• Boženu Němcovou pokládám za zlo, které by mělo být ze škol vymýceno.
• Aloise Jiráska za autora, který by měl být čten jen v případě zájmu na středních školách, protože jeho poněkud rozvláčný styl sice esteticky potěší staršího čtenáře, ale dítě spíše odradí. Zajímavé je třeba srovnání s polským Sienkiewiczem.
• Robinson. Klasika, která je ve své dětské podobě od Plevy docela směšná tím, že vše líčí jako takový nedobrovolný letní tábor. Mnohem zajímavější je nezkrácená kniha, ale ta je vhodná až pro studenty středních škol.
• Na některých školách se doporučuje pro žáky od vyšších i několik skvostů hodných čtení i později: Mikulášovy patálie, Bylo nás pět, Malý princ, Dobrodružství Toma Sawyera, Fimfárum, Klapzubova jedenáctka, Záhada hlavolamu, Vinnetou, Marťanská kronika, Dracula, Pán prstenů, Ivanhoe, Děti kapitána Granta, 2001: Vesmírná odysea, Tři mušketýři, Čapkovy povídky, Poeovy povídky, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nebo třeba Saturnin. Z toho se dá vybrat i dávno po škole.

Na střední škole je otázkou, co je povinná četba. Například náš učitel měl jednoduchý klíč: Seznam autorů hodných čtení je v Literatuře v kostce, z něj jsme měli přečíst daný počet knih tak, aby pokrýval celé období. Bez povinné literatury bych asi nikdy nečetl (a neocenil) například Huga, Zolu, Moliéra, Hermanna, Stendhala, Šrámka, Zamjatina, Gogola, Tolstého nebo třeba Kische.

Povinnou četbu mi vůbec nepřipomínej. My jsme dokonce na gymplu museli vést čtenářský deník! Několik měsíců před maturitou jsem v něm měl jedinou knihu – O letadélku Káněti. Když jsem nekompromisně trval na úplnosti záznamů, dostal jsem od paní profesorky na opravu rádio a magnetofon a pak jsem byl připuštěn k maturitě.

Upravil/a: Hlada

Já jsem četl a čtu i dnes a vracím se k těm knihám, protože mi řeknou dnes daleko víc než tehdy. Jak může středoškolák posoudit Němcovou, Huga a jiné autory, když neví nic o dané době, o lidských vztazích. Kolikrát jsem nebyl schopen vyprávět, o čem je děj, kdo je hlavní hrdina a co tím chtěl autor říct. I když se z češtiny maturovalo a maturuje, neměla by literatura a povinná četba zabírat podstatnou část. Pokud má dotyčný ambice stát se spisovatelem, tak ať se mu učitel věnuje.

Já jsem četla od 5 let a knihy mám ráda dodnes.
Strávila jsem i povinnou četbu včetně Němcové, k níž se stále ráda vracím.
(Vyhnula jsem se jen Švejkovi a Máji.)

Najde-li si člověk už v dětství vztah ke knihám, nemůže mu
podle mne knihy „otrávit“ ani povinná četba (vždyť to bylo jen
„pár knížek“, jinak jsem si četbu vybírala sama).