Měli bychom do software strojů (hned při jejich zrodu) programovat konkrétní zásady slušného chování člověka?

To je pozdě.
Dítě vychovává především rodina
a příklady v ní získané.

Nikdo do mně nevráží, ani já do nikoho.
Pokud se to podaří (spěch v úzkém, stísněném prostoru),
ráda se omluvím (dávám i příklad náhodným, pozorujícím svědkům).
Nejsem buldozer.

Přístroj se dá vypnout, program přeskočit
Žádný zázrak, nápravu, výchovu, bych od toho neočekávala.
Výchova, doma, ve škole, vzory, média, divadlo, fimy
(bez násilí a kulišáren).
Komunikace a s dětmi, zájem o děti, mládež.
Společné chvíle, aktivita.
Posadit někoho před obrazovku a očekávat, že si
vštípí zásady slušného chování, je pohádky, sci-fi.

Každý, kdo nějaký stroj vyrábí a navrhuje, se stará o bezpečnost okolních osob a rozumnou interakci s okolím. Bez toho by to byla pohroma. Samozřejmě vše je třeba navrhnout s ohledem na účel a schopnosti stroje. Jeřáb pro přepravu kotle s rozžhavenou ocelí nemusí umět pozdravit, autonomní autíčko o váze 100g a maximální rychlostí 10km/h nemusí řešit ochranné prvky pro případ srážky s chodcem, protože jej z fyzikální podstaty nemůže nárazem zranit.