Měla by žena říct muži rovnou, že jiného ráda má?

Proč by měla?

Na otázku byse dalo odpovědět velmi obšírně 😉
Pro nevěrníka nevěra nemusí vždy znamenat jiný/nový vztah.
Pokud jde především o nevěry fyzického charakteru, nebo ojedinělou,
neznamená to, že „nevěrnice“, má objekt sexuálního zájmu ráda.
Zkušenosti z praxe jsou takové, že pokud je nevěrná žena, bývá to
často protože je ve stávajícím vztahu nespokojená, je v rozkladu.
Pro muže je to častěji druh „sportu, koníček, zábava“. 😉
MUDr. Plzák radil „zatloukat, zatloukat, zatloukar…“

Někteří lidé dokáží nevěru odpustit, přivřít nad nimi oko.
Spokojený vztah může fungovat i bez sexuální aktivity.
Pokud pro nemoc, či jiné důvody to z jedné strany není možné
a druhý má tu potřebu, tak někdy chodí jinam…

Lidé mají velké srdce 😛 Někdo má „rád“ dva i tři …
Někde se mají rádi tři navzájem. 😉

Ne. protože o tom nic neví. Obecně „neví“. Jsou řízeny pudy/chemií.

„Jiného ráda má“? Obecně „má ráda“? Žena? Hm… Definuj to 🤔

Pokud vyznavaji oba polyamorii, tak ano. Jinak je v tomhle pripade uprimnost na povazenou!!

Co by se mělo? K nevěře BY dojít nemělo. ;) V ‚čistém‘ vztahu BY měla být dokonalá upřímnost, důvěra a věrnost. Nikdo další mimo jejich vztah BY se jí neměl líbit. A když už ano (což se stává), nemělo by to nic ohrožovat a zůstat jen v představách. Pokud je na pochybách – něco ji trápí, je zde nějaké ohrožení (vzathu atd), je třeba parterovi říct, co a jak. Vždycky je lepší být upřímný, svěřit se a vyřešit to. To už je pak jen o pochopení a je to vždy tisíckrát lepší, než jednat na vlasní pěst, sám se trápit nebo se něčeho dopustit – zradit, být nevěrný.

Ve skutečnosti, pokud se řekne, co a jak (pokud někdo chová k sympatie k někomu třetímu), dá se to ve skutečnosti docela v poho řešit a i pochopit – a většina lidí by to pochopila (ve zdravém vtzahu u zdravých/vys­pělých jedinců; navíc ony symptaie, náklonost atd. po čase opadnou a dá se to přejít, pokud se tomu člověk nepoddá). Oproti tomu, když se nepřizná nebo se něčeho dopustí – což je mnohem horší. Navíc může jen díky samotné neupřímnosti v tomto případě dojít k odcizení a zhoršení vztahu.

Záleží ale hlavně jaký mají vztah a jací oni sami jsou…

Tak to záleží na pojetí morálky, protože 18. července 1950 není cizoložství trestné, neboť ustanovením § 311 bodu 1. zák.č.86/1950 Sb., trestní zákon, byl zrušen zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který v ustanovení §. 502 pravil, že osoba oddaná, která se dopustí cizoložství, jakož i osoba neoddaná, s níž cizoložství spácháno, vinna jest přestupkem a potrestána buď žalářem od jednoho až do šesti měsíců, žena však potrestána býti má přísněji tehdá, když pro spáchané cizoložství vzejíti může pochybnost o manželském původu dítěte, které potom na svět přijde, přičemž ustanovení jeho §. 503 pravilo, že cizoložství však nemůže se nikdy vyšetřovati a trestati z moci ouřední, nýbrž toliko k žádosti strany uražené. Avšak ani ta nemá více práva toho žádati, když urážku, o níž se byla dozvěděla, výslovně odpustila, anebo když od té doby, co o ní nabyla vědomí, po šest neděl proto nežalovala. Ba i trest již vyřknutý pomíjí, jakmile strana uražená prohlásí, že s vinníkem chce zase žíti. Takovýmto prohlášením se však nezrušuje trest vyřknutý již na spoluvinníky.

Z pohledu práva je, proto, od 18. července 1950 cizoložství toliko delliktem civilním, tj. např. to samé, jako když osoba starší 18-ti let jede na jízdním kole bez helmy, a toliko v případě, že jedna z osob je sezdána, v opačném případě to právo neřeší vůbec.

Záleží tak na pojetí morálky. U Tebe je to, beztak, zcela bezpředmětné, protože Ty ženskou nemáš, neměls a mít nebudeš. Furt se v něčem hnípeš, furt někoho nesnášíš, furt Ti někdo a něco vadí, jsi intellektuálně hrubě indisponován, a k tomu přerostlý dítě. Co by s Tebou, jako, ženská dělala? 🙄🤪

Nicméně, když už by se – nějak – zadařilo (nemožné, ale theoreticky), předpokládám u Tebe přístup skrze morálku maloměšťáckou, tj. podle vzoru dramatu Marie Gabriely Janowske, z domu Piotrowska herbu Korwin, primo voto Śnieżko-Błocka Moralność pani Dulskiej (1906). Že se Ti ctná paní manželka zkurwila by věděli všichni kolem Tebe, sešla by se rodinná rada a teta by rozhodla a Tobě by se nic neřeklo, aby z toho nebylo pozdvižení, a hlavně, aby sousedi nevěděli! 👌🤓

V Zemi jitřní svěžesti nevěra neexistuje. Věc se má takto: čistě theoreticky si, samozřejmě, může každý vybrat manžela / manželku podle svého svobodného uvážení, nicméně každému Strana manželku doporučí. Je to doporučení, není to povinné, ale také Strana může soudruha „zavolat“ a soudruh pak může bydlet tam, kde je zima a málo jídla! 😈 S ohledem na tyto skutečnosti všichni – raději! – uposlechnou modré rady Strany a vezmou si toho, koho jim Strana přidělila. Ne vždy se zadaří a mají se rádi, není až tak neobvyklé, že jde o formální svazek, ve kterém obě strany mají milence. Ovšem o tom se mlčí, protože by to mohla být zrada Strany, což je čin nepřátelský vůči KLDR, a za to hrozí až hrdelní trest. Minimálně pobyt několik let tam, kde je chladno a málo jídla. 🥶

Všude jinde na světě nevěra existuje, a všude jinde se k ní stavějí jinak.

Katholíci „musí“ odpustit. Nemusí, ale pak je jediným řešením rozluka od stolu a lože. Jde o institut kanonického práva, který vede k tomu, že strana poškozená nemusí plnit proti straně v manželství jakékoli manželské povinnosti, manželství však trvá, tj. ani jedna z osob v manželství se nesmí znovu sezdat.

U nás je obvyklá morálka maloměšťácká, takže 63 – 67% lidí bude nevěru zapírat a cizoložství tutlat. Jinými slovy, 63 – 67% lidí lže tak rutinně, že jedna lež sem, jedna lež tam … 🤷‍♀️

Jiné pojetí má morálka marxistická, která chápe svazek dvou osob jako otevřený a dobrovolný, manželství považujíc za bourgeoisní přežitek, který slouží pouze k vykořisťování ženy a dětí mužem. Jestliže by, tedy, došlo k nevěře, nevěrník se přizná a štafeta je na poškozeném. A jak si to, soudruzi, mezi sebou vyřeší, tak to mají! Sluší se poznamenat, že to je přístup velmi zdravý!

A ještě dále je morálka radikálního skepticismu, existencialistická. Jestliže někdo nevěru tutlá, nejde vůbec o vztah, ti lidé spolu nemají co dělat, vztah je toxický, majetnický! Nevěrník musí přijít a o nevěře otevřeně promluvit. A snést potom reakci, ať je jakákoli. Zdravý vztah to posílí, nemocný zničí. Má smysl udržovat, co je dysfunkční?

https://www.za­konyprolidi.cz/cs/1950-86/zneni-0#f3093160
https://app.beck-online.cz/bo/chap­terview-document.seam?do­cumentId=onrf6mjy­guzf6mjrg4wta
https://pl.wi­kipedia.org/wi­ki/Gabriela_Za­polska
https://pl.wi­kipedia.org/wi­ki/Moralno%C5%9B%C4%­87_pani_Dulski­ej

Najhoršie je, ako v zmysle ľudia, ktorí si už nerozumejú, ostávajú vo svojom zväzku pretože „čo by povedali ľudia“. Lepšie je rozísť sa skôr, než sa ku slovu dostane ostrý kuchynský riad a lekári, prípadne súd. Niekomu možno povedať priamo, niekomu k cieľu treba kľukatú cestu, s prípadnými križovatkami so semafórom. V každom prípade, ak si ľudia vo vzťahu (manželskom) nerozumejú, lepšie je rozísť sa a pritom ostať priateľmi, než povolať armádu a stavať hranicu z ostnatého drôtu v medziľudských vzťahoch. Preboha, toľko slov miesto krátkej odpovedi „ano“…
Tak a teraz premýšľajte.