Bez svobody spravedlnost pozbývá smyslu.
Bez nestrannosti není ani spravedlnosti.
Těžká otázka.
Oceňuji apel na přemýšlení.

Upravil/a: anonym

Je třeba si uvědomit, že podle zákona dialektiky „vše souvisí s něčím“, proto se uvedené pojmy nedají brát samostatně.

Takže úvaha, co mám radši, je zbytečná.

Svoboda je navíc vnitřní a vnější. I vězni zůstává vnitřní svoboda, ale jeho vnější je omezená.

Spravedlnost vyžaduje svobodu. Jenže např. svobodu slova mají čestní lidé, ale i hulváti.

„Pomáháme-li spravedlnosti, nejsme nestranní. tedy ani spravedliví.“ -
Jan Sobotka

Upravil/a: annas

Keď si mám vybrať slobodne, nestranne a spravodlivo tak využívam svoje právo a vyberám si:
nestranne spravodlivú slobodu
Tá nie je ani len slobodná, alebo len nestranná, ale ani len spravodlivá. Moja sloboda má v sebe zakotvené všetky prvky.

Těžký výběr, cením si všeho. Ale když mám vybrat jedno, tak asi nejvíce spravedlnost.

Takže mám žít buďto svobodně ale zato nespravedlivě a stranicky, nebo spravedlivě ale bez svobody a stranicky, to mi trochu připomíná 1984, nebo nestranně ale nesvobodně a nespravedlivě… No co to je za výběr

Nelze srovnávat nesrovnatelné.

Neřeš, „oni“ tě už zpracují. A když tě „nezpracují“, tak tě dříve či později najdou a zabijí (dnes na to jdou farmaceutika mazaně a populárně přes fentanyl) a ještě jim za to kolikrát zaplatíš.
Anebo je možný taky být svobodný, spravedlivý a nestranný, ovšem ZAŠITÝ TAK, že tě NIKDY NIKDO nenajde!

Spravedlnost. Je to to nejdůležitější ze všeho.
Ale hlavně spravedlnost a svoboda jsou spolu velmi úzce spojené. Je možné, aby byla spravedlnost a nesvoboda?

Upravil/a: Zvidatel

Ze tří možností je nesmysl mít něco „radši“.