Máte nějaké veselé příběhy z nemocnice nebo pohřbu?

Kdysi dávno jsem byl v nemocnici, čekal jsem na chodbě na nějaké výsledky, seděl jsem na jediné židli co tam byla. Šel okolo vetchý stařeček, já jsem hned vyskočil se slovy „Sedněte si, pane“. On na to „Děkuji mladíku, já si sednou nemůžu, já jsem tady primář.“

Seděl jsem v nemocnici před ordinací a když vykoukla sestra, a zeptala se na co čekám, odpověděl jsem ji, že na provaz, místo na převaz.
Kdysi dávno jsem se zúčastnil pohřbu a dobře víte, že farář kropenkou dělá nad rakví kříž a ta najednou mu vyklouzla z ruky a šup, a už byla v hrobě a ležela na rakvi. Než ji hrobník vytáhl, pohřeb se zpozdil asi o deset minut, a na tvářích truchlících bylo vidět cukání pusy.

Spíš než veselý příběh, tak osobnost jednoho třebíčského lékaře ORL (ušní, nosní, krční). Byl legenda a jeho jméno se běžně používalo na strašení dětí. Byl příliš „hrr“ a nedělal se zákroky žádné cavyky, což lidi děsilo. Tedy samotný zákrok byl tak rychlý a přesný, že pacient byl v pohodě. Ale ten strach při představě, že se vám bude věnovat legendami opředený doktor Janda, že než se vzpamatujete, budete mít provedenou třeba punkci… On jako praktik byl nepřekonatelný a zvali si ho třeba i do Brna. (Mě se jednou, už jako 70 -ti letý, věnoval pár sekund a bylo po problému, který se primář pokoušel spravit dva týdny). K jeho pověsti geniálně-šíleného lékaře přispělo i to, že v Třebíči bývaly 2 ordinace ORL a on na motorce s náčiním na hlavě a bílém plášti přejížděl po městě z jedné do druhé…

Mám, ale nenabral jsem si odpověď do schránky, takže po odeslání fuč! A znovu se mi to psát nechce. ;) :D :D