Máte eschatologickou perspektivu?

A mohl bych jí vidět? 😃😅

Ne, vážně: otázky ohledně smrti, a co bude po ní, se tu objevují poměrně často. „Kluci“ jí, logicky, poněkud více řeší, s ohledem na jejich věk a zdravotní stav (např. Lotr, Zeman). To je pochopitelné. Ale i jinak se toto thema tady relativně hojně vyskytuje.

Buď jak buď, co je po smrti nikdo nevíme, předpoklad, že po ní nic není je stejná domněnka, jako předpoklad, že po ní něco je.

Máte domněnku? Domníváte se, že smrtí je konec, úplný a komplexní? Nebo věříte na nějakou formu nebe, pekla, případně i Lageru (očistce)? Nebo budete tuzí, jako žádní druzí, čekat na umístění v pozemském Lageru („ráji“)? Nebo se domníváte, že něco, jako duše, někam poputuje, převtělí se? Nebo to, prostě a jednoduše, neřešíte?

Já to tak jako velice neřeším. Jak jsem už napsal, je stejně dobře možné, že smrtí konečná, jako je možné, že po ní něco, jako duše, někam poputuje. Nebe, peklo, očistec, pozemský Lager, a podobné věci, jsou ryze účelový výplod člověka, propaganda. Stačí si tu theologii (křesťanskou, musulmanskou …) nastudovat do hloubky a vnímat v souvislostech, aby bylo nad slunce jasnější, že je to lidský konstrukt.

Tím, co bude s člověkem po smrti, se, tak jako přiměřeně, čas od času zabývám, většinou to „přijde samo“, objeví se nějaký článek, něco, no a já už si pak k tomu najdu, zase, něco. Pořád je to jenom domněnka, tak jako tak, a já na základě domněnek nekonám. Ovšem čím více jsem toho zažil, viděl a slyšel, tím více se kloním na stranu skeptiků. Ano, je jistě možné, že s fysickou smrtí „něco“ v člověku odejde, neumírá a putuje do jinam, ale stejně tak je možné, a podle všech indicií ještě pravděpodobnější, že všecky ty prožitky „ze života po smrti“ jsou jenom fantasie našeho mozku, který nějak reaguje na ty pathologické změny, které se dějí se zbytkem těla, no a toto je ta reakce (a také proto je prakticky u každého typově totožná). Ale jak říkám, jde o ryze theoretický, filosofický, imperativ, je to domněnka, nic víc, nic míň. Kdyby to pro nás bylo tak podstatné, budeme to umět, jako se každý člověk umí napít, nebo „ví“, co dělat s osobou opačného pohlaví. I když to třeba bude vypadat všelijak, zdravý jedinec „to“ zvládne i bez toho, aby to někdy někde viděl, nebo o tom kdy mluvil. Tohle je Ausgerechnet to samé: kdyby to bylo podstatné, budeme vědět.

Je život s domněnkou šťastnější? Nebo, naopak, vede akorát k podvědomé úzkosti? Nebo je to pro vás danost, danost výchovy, referenční skupiny?

P. S. Na obrázku se paní Jechová přijela podívat na vaši eschatologickou perspektivu, i když Máňa říkala, že to není směroplatný.