Mám zákeřnou otázku. Proč jste se nerozvedli? Myslím, že příležitostí v životě bylo dost.

Mám zákeřnou odpověď.
Nikdy jsme se nevzali a žijeme na psí knížku. Ale zatím jenom pětadvacet let.

Je to asi trapné, ale zatím jsem nenašla mezi chlapy lepšího :) Furt čumím po pitomostech, asi :)
Doplňuji:
Svatou trpělivost to chce :) Co sis myslel? :D

Upravil/a: manon

Pominu-li nehynoucí lásku nebeskou a opravdu vážný a silný cit, který léty zraje, sílí a upevňuje se, lidé se bohužel, spíš než z tohoto důvodu často nerozvádějí z daleko „prostších“ podnětů. Nejčastěji to bývají peníze, nahromaděné statky a jejich následné dělení. Pak také (zejména ženy) bývají hodně splachovací – co se týká vztahu. Klidně budou roky žít s násilníkem a opilcem, tolerovat ho, omlouvat ho a snažit se ho napravit. Tyto utopické pŕedstavy vezmou zasvé teprve tehdy, když je buď zmrzačí, poznají někoho jiného nebo si troufne i na jejich dítě (ale i to nebývá pravidlem).
Když to tak shrnu, lidé se nerozvádějí přesně z těch důvodů, ze kterých se brali. Opravdu hluboce milující se lidé, kteří dali svému vztahu prostor a vědí, co oba chtějí a jeden druhého si váží – ti případnou krizi rozvodem neřeší. Naopak ti, kteří se brát „museli“, vztah „lákal“ mamonem nebo „smrděl“ hned od začátku – tam to obvykle nevydrží, ale tolerance, chamtivost a lidská blbost je nekonečná…

Už to nemá cenu po těch 39 letech 🙂

Víš, že mě to za ta celá dlouhá léta ani nepřišlo na mysl.My jsme do ničeho nespěchali, vše nějak vyplynulo samo, chtěli jsme spolu být – nikdy jsme se nesnažili toho druhého předělat- jak se mnozí snaží. Stejně se jim to nepovede .
Jistě vždy nebylo vše růžové, ale to je všude a problémy jsou od toho ,aby se řešily a ne aby se člověk kvůli nim rozvedl – no asi jsme neměli tak velké ,aby to k rozvodu dospělo.
Tolerance a pochopení z obou stran náš vztah stále utužuje a pěkný vztah trvá i nyní , kdy děti už dávno vylétly z hnízda .
Važte si každého dne – nikdy nevíte,zda nebude poslední a pěkně si ho užívejte.

Ked sa niekto nerozvedie a zije z clovekom desatrocia je tam proste laska ktora hoci moze stratit tu povodnu iskru ako na zaciatku ale vybudovala tak uzasny vztah medzi dvoma ludmi ktora sa da nazvat jednuducho. JEDNO TELO JEDNA DUSA. Zivot bez tej osoby uz nieje mozny. Naucili sa vytvarat hodnoty spolocne.....a stalo to vela namahy a casu. V pripade rozvodu by kazdy bol ako bez polovice tela. A zivotnieje taky dlhy aby sa dalo vytvrarat viac takych vztahov. ludia ak maju trosku rozum tak si svoj vztah vazia. zameriavaju sa nanho a vyhladavanie ineho partnera je uZavreta stranka zivota. nastupuje tvorba spolocneho. Deti, rodina majetok. Bohuzial je to pozvolna klesajuci trend a mladsi ludia uz neberu rodinu ako zaklad zivota. To je pre spolocnost znicujuce z mnohych aspektov ale to je na inu debatu. Zdar vsetkym co maju alebo aspon tuzia po rodine

Tak to se mně naštěstí ani jednou nepodařilo – nerozvést se ))

ja se vdavala v osmnacti,nemusela jsem.s manzelem jsem letos v cervenci 20let.v r.2006o­nemocnel tezkym unavovym syndromem,vyvolanym momonukleozou.6let jsme zili jen vedle sebe,kvuli jeho nemoci.me to nevadilo,me vadilo,ze me ani nepohladil,ne­rekl,mam te rad.az ted jsem se dozvedela,ze za to mohou antídepresiva­.ano,selhala jsem a zamilovala se.nechci se rozvest,ale on ano.nikoli proto,ze jsem byla neverna,ale proto,ze vi,ze nemuze dat do manzelstvi,co by mel.me je to fuk!ja uz tu nemoc chapu,presto si myslí,ze budu stastna s tim,kdo mi daroval bydleni.blbos­t!!!zvlastni,ze od te doby,co podal zadost o rozvod,vice spolu mluvime,je otevrenejsi,ja tomu nerozumim.ja rozhodne se vdavala s tim,ze muj muz je muj první, i poslední...­.......
Doplňuji:
venkovane,mas sakra pravdu!ja si stale rikam,ze lze ten rozvod zvratit,nosim znovu snubni prstynek,ukoncila jsem pomer,ale muj muz me sam do toho darovaneho domu nastehoval,jen proto,ze jsem to nepochopila drive.az rekl rozvod,popral mi stesti,jak kdyz mavnes kouzelnym proutkem,uvedomila jsem si cenu 20leteho manzelstvi,nebo spis cenu sveho muze,s kterym jsem nebyla stastna,kvuli nenaplneni veci,ktere do manzelstvi patri,ale mel jine hodnoty.nepoh­ladil,nepolibil,a­le konal.kazdy den se ptam,jestli je jeho rozhodnuti nevratne.kazdy den,stejna odpoved.ale zaroven spolu mluvime dve hodiny denne,jezdi za mnou,stara se mi o kotatko,ktere jsem si poridila,ja jsem z toho tak zmatena,ze se obavam,ze to dopadne stejne,jak u vas.ale pravda je,ze rozvod je nejbolestivejsi vec hned po smrti nekoho blizkeho.

Upravil/a: pizlicka

Z téměř čtyřiceti jsme spolu asi tak prvních dvacet let zůstali kvůli dětem a dále už to šlo vlastně samo tak nějak ze zvyku a náklonosti. Krize přicházely a odcháze-ly, ale my jako ti rekové z dávných časů spolu zůstali a už tak setrváme.

Nějak na to nebyl čas a chuť. Zatím se snášíme a i když to někdy jiskřilo, asi by jsme si těžko zvykali na nového partnera. Teď po 30 letech je to už pasé. To už ani kolikrát nemusíme mluvit, ale myšlenky jsou identické – víme, co chceme. Je to fajn a přirozené. První a jediné manželství mi vyhovuje a stačí.
Mazdar!

to je jednoduché – zatím nebylo s kým ;{))> ani se ženit, natož rozvádět.