Mám odmítnout nevhodný dárek?

A nemohl by se třeba manžel podílet na výběru dárku?
Jako že byste mohla manželovi naznačit,co by se Vám příště hodilo,manžel snad nebude „tele“ a tchyni poradí,co byste si přála.Nejen na Vánoce,i k na­rozeninám.

Syn své matky by jí měl nenápadně vysvětlit, že pro její snachu je nejlepším vánočním dárkem poukaz na výběr zboží v nějaké ceně. Když bude diplomat, (což synové nebývají), tak strategicky navede řeč na doby, kdy jeho babička z otcovy strany jeho mámě přinášela dárky dle svého vkusu a ne dle vkusu mladé hospodyně a mladé ženy.
Jenže jěn několik synů z miliónů je ochotno se postavit za svoji manželku proti své matce. A ještě to tak dokonale vyžehlit, aby se matka na snachu neurazila, že jí nejsou její dárky dost dobré.
A nehodilo by se to na maškarní?

Tak já nevím, kdybych byla vy, asi bych tchýni nedávala přímo najevo, že s dárkem nejsem spokojena. Odmítnout se ho podle mne nehodí. Chtěla vás potěšit, tak bych jí nekazila radost. :) Lidé kolem mě nechtěné nebo nevhodné dárky přijmou a po čase je třeba prodají nebo dají někomu, komu se líbí… A příští rok bych třeba tchýni zkusila naznačit, jaký dárek by se mi líbíl/hodil. :)
Doplňuji:
Kdyby se mě tchýně rovnou zeptala, co bych si přála, tak bych jí asi řekla, co by mi udělalo radost. Nebo naši blízcí taky často kupují to, o čem třeba před Vánoci mluvíme, že bychom potřebovali nebo by se nám to líbilo. :) Nebo bych to naznačování pojala nějakým vyprávěním o nějaké věci, kterou jsem někde viděla a hrozně se mi líbila. Mohla by se pak taky objevit pod stromečkem. :)

Upravil/a: VampGirl

Odmítnout někomu vánoční dárek … protože se vám „nehodí“? To přeci nemyslíte vážně..? Co je tohle za společnost..
Dárky se přeci dávají z dobré vůle a ne z povinnosti, proč by měl někdo někomu vracet dárky že se mu nehodí…? Já to vůbec nechápu, asi žiju na jiný planetě, že to přijde tolika lidem normální..
Darovanému koni na zuby nehleď!

V jakékoli manipulaci s tchýní (a ve vztazích vůbec) záleží na tom,jak to máš nastavené. Já osobně bych to tedy neřešila – pokud to tchýně neudělala záměrně (nebyl by to jediný případ, který znám, kdy nepříliš obdařená Vlaďka dostala noční košilku pro vyvinutější dámu s výšivkou Jiřka…). Možná, že panímáma také „nakupovala pro sebe“ – i to se stává. Rozhodně bych ale neoplácela stejnou mincí. To rozumná žena nedělá. Od toho má přece manžela! Byl to přece jen dárek k Vánocům, dávat ti ho nemusela, tak ho prostě pošli dál nebo ho (pokud je ti líto peněz a chceš ho zužitkovat pro sebe) vyměň sama. Pro příště zaúkoluj drahou polovici. Ostatně může za to On, že své dobrosrdečné mamince včas neporadil co ty ráda – vždyť on tě zná nejlépe! Jen pozor, aby si po jeho pomocném výběru příště nedostala něco ještě horšího! 🙂
Jestli je manžel mamánek, nezbývá ti nic jiného, než to tchýni povědět sama. Nebude to ale asi jen o dárku, který ti fakt nemusela dávat, ale hlavně o tom, že muž je salámista, a ty chceš, abyste byli spokojeni všichni a to nejen tehdy, když se zrovna naděluje.
Btw – jen by mě zajǐmalo, jestli je muž tak tolerantní i co se tvé matky týká… To už tihle salámisti nebývají – věřím, že ty jsi mu se svou mámou vybrala dárek k jeho spokojenosti … Ale to je na tobě, co jsi ochotna tolerovat…

Krajním řešením je zapomenout na tchýni a věřit tomu, že Ježíšek (nebo jiný vousáč, na kterého se to rozhodneš svalit) není zas takový frajer a prostě se seknul.

To není urážka když ji to řekneš na rovinu .Já bych jí řekla maminko, pokud mi po druhé budete něco chtít koupit a chcete mi udělat radost – kupte mi/ pěknou knihu, nebo něco do kuchyně a pod../ co zvolíš to už je na tobě .

Pokud je normální nebude to brát jako nějakou urážku. U nás si říkáme pravdu. Neuměla bych se přetvařovat jak se mi to náramně líbí, kdyby to byla nepotřebná věc.

tchyne to nepochopi.aby to pochopila,jednejte stejne.

Já si spíš myslím, že se tchýně syna zeptá, jestli tu danou věc nosíte, a syn jí všechno vyzvoní, takže si myslím,že příští rok se žádný dárky konat nebudou.. a nebo se tchýně poučí a zeptá se, co by se Vám líbilo..

Buď ráda, že jsi dostala od tchýně vůbec nějaký dárek, dobrá vůle tam byla, víc neřeš. Já jsem od své tchýně nedostala během 30 let nic, ale opravdu nic, ani k narozeninám, ani k vánocům, to jsem se o ni a o tchána starala každodenně (ne celodenně) až do jejich smrti. Ani jednou mi k narozeninám nepopřáli, ale když oni sami měli narozeniny, na dárky si potrpěli, a ne zrovna levné. A pokaždé jsem jim navařila, napekla, nachystala hostinu pro zbytek rodiny (jejich ostatní děti). To jsem byla vůl, co?