Našla jsem článek o nějakém kouřícím ježkovi. Opravdu ten ježek kouřil?

Babička ho taky měla doma, sice v poloze na všech čtyřech, ale fakt zdánlivě kouřil. Ty speciální cigarety byly opravdu celuloidové tyčinky obalené v cigaretovém papíru. Celuloid je nitrovaná celulóza, jedna z prvních plastických hmot, velmi hořlavý. Dělaly se z něj i filmy, pravítka a hřebeny. Po zapálení na špičce „cigareta“ vytvářela efekt přerušovaného hoření bez plamene, zato s vývojem bílého, hustého a smradlavého kouře. Když originální cigarety došly, kradl jsem babičce hřebeny a z jejich zubů si vyrobil cigarety nové. Zapálená pravítka a hřebeny smradily teda dost vydatně a byla to naše oblíbená klukovská zábava. To už s dnešními plasty nejde, škoda.

Měl jsem sádrového ježka. Vypadal trochu jinak. Myslím, že mi ho babička koupila ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Ježek měl pod nosem dírku a byly k němu takové malinké cigarety, které se tam daly a pomalu hořely jako třeba vonné tyčinky. Ježek samozřejmě nešlukoval. Byl ze sádry.

Vyráběl se ze sádry nebo také gumový (pryžový), kouřil celuloidové cigarety, děsně to smrdělo, ale za socialismu to byla docela zábavná kratochvíle, jako děti jsme to milovali (kouření nebylo tabuizováno, ale bylo znakem dospělosti).

Od kouřícího ježka vzniklo i rčení: „kouříš jako sádrový ježek“ – ve významu: kouříš moc, hodně

https://www.y­outube.com/wat­ch?v=GgEpjmNOf­jE