Má pravdu J. Werich, že přirozeností člověka je hledání radosti? Co patří k vašim drobným radostem všedního dne?

jasně radost musí být a to je koření každého dne

stačí milý úsměv ,kytička ve váze nebo když mi rozkvetou moje ibišky /ty kvetou stále/,dnes mi udělalo radost moje auto vyzvedla jsem ho z opravy a pěkně frčelo

Zrovna pred chvili .. sykorka . Sedela na strome ( mam ho na dosah ) a mela jsem otevreny balkon a tak dlouho na me koukala a ja na ni. Ja si rikala, jak je krasna … a rada bych , aby si to myslela i ona o me. !
Byla by totiz jedina na svete . ☹ -iv-

To je víc než pravda.Každý kdo chce se umí radovat,třeba i z toho,že sluníčko zrovna dnes nesvítí,ale zase jsou nádherně ojíněné stromy,a nebo z tisíce jiných drobných věcí.I proto má pan Werich pravdu.Ty drobné radosti je třeba hledat, a každý den nám nějakou tu drobnou radost za odměnu poskytne.

Do puntíku je to tak.Co bychom z toho života měli?Včera jsem si koupila nový parfém,a mám radost ještě dnes.Vnučka se naučila nové slovíčko,také radost,prostě všechno,co nám život k radosti nabídne.Zajímavou odpověď by poskytl spisovatel Ota Pavel:Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.

Procházka se psem, dobrý turek s cigaretou, když svítí sluníčko…pokud člověk chce, tak najde spoustu pěkných věcí

Protože šlo o neobyčejného člověka, který kolem sebe „trousil“ moudrosti, měl samozřejmě pravdu i ve Vámi uvedeném případě.
Pro člověka je skutečně přirozené, hledání různých radostí.
Pro mě to je radost ze slunečného rána, setkání s přáteli, zážitků z kina, nebo divadla, úspěšná zkouška vnoučat, poslech hezké hudby, vydařená dovolená, nebo romantická večeře ve dvou u svíček…
Např. dnes mám radost z toho, že se cítím být o něco málo, ale přece jen zdravější, než včera…:D

Nikdy jsem u p.Wericha nezaznamenel žádnou lacinou ptákovinu.Ale – byl to „jen“ člověk.
Určitě ze sebe od rána do večera nesypal samé moudra.
Ale byl to opravdu FORMÁT.
Ten věděl.

Pravda,pravda. Pro mne je to hlavně příroda, zahrada, pokojové květiny. Byl to taky pes – jeho radost ze života je nakažlivá, ale momentálně jsem ještě bez psa. Taky si ráda někdy koupím nějakou vůni – parfém. Anebo mám radost, když si zajdem na dobrou Plzeň…;-) prostě, těší mě maličkosti. Ale pravda je, že hlavní je, aby byl člověk zdravý, jinak moc na radosti náladu nemá.

Drobné a opakované radosti rituálů, po vstanutí káva, sprcha, veselé písničky, které mě krásně naladí na celý den.. Večer také káva, černý čaj..

Každopádně úplně nejlepší je, když vím, že ten den budu trávit se svým nejlepším kamarádem. To je moje radost! 🙂

Mě stačí málo. Když přijde kamarád na kávu, pokecat jen tak o všedních věcech, ne tedy řešit svoje zesilovače a bedny do kterých se to montuje. Prostě když chcete se mnou ztratit kus svého času. Nebo mě dokáže potěšit email od někoho kdo existuje.
Hledání radosti se nesmí zaměňovat s hledáním výhod. Radost by měla být vždycky jedinečná. Aby se dobře pamatovala a znovu evokovala radost. Radost ze zachránění života Johany (pavouk), radost z práce, radost z toho, že jsme všímaví a pomáháme ostatním. Stačí, když se někdo ve městě zeptá špatnou češtinou kde je trailwaistation, i find nadrazi? A ti mladí co studují angličtinu se chopí situace a věnují čas té osobě a zavedou ji až k okénku, přeloží požadavek prodejci jízdenek. Ale to už jsem snílek který si svým kouřením před monitorem volá o Alzheimerovu chorobu a o dětinskost. Domnívám se, že vzdělanější a lidštější lidé, kteří jsou otevření, nebojí se, charismatici dokážou za život věnovat tolik radosti, na kolik to považují za povinnost. Jak chápou radost oni, to nevím. Dokonce i Vaše otázka je radostná.

Zdroj: http://www.you­tube.com/embed/y­tiGCOYiPns?

Radovat se z maličkosti. Vlastní výplaty například.