Kněz je zbaven povinnosti trestní čin oznámit, je to zpovědní tajemství.

Přečtěte si, jaká může nastat situace a jak ji řešit.

Zpovědní tajemství a jeho relevance v trestním právu
http://www.prav­niprostor.cz/clan­ky/trestni-pravo/zpovedni-tajemstvi-a-jeho-relevance-v-trestnim-pravu

1. "Jak by tedy měl v souladu s obecně závaznými normami postupovat duchovní, který se při zpovědi dozví o spáchání trestného činu či jeho přípravě?

V situaci první, kdy byl čin již spáchán a kajícník si přijde pro rozhřešení, nevzniká duchovnímu oznamovací povinnost, a tedy za neoznámení mu nehrozí trestní stíhání, oporou mu je v tomto případě ustanovení § 368 odst. 3 trestního zákoníku, které duchovním dává stejné oprávnění jako advokátům, pro které oznamovací povinnost také neplatí, pokud se o činu dozví v souvislosti s výkonem jejich povolání. V této věci nedochází k žádné kolizi, církevní právo i trestní zákoník hovoří o zpovědním tajemství ve stejném smyslu.

2. Problematičtější je ale situace druhá, kdy se duchovní při zpovědi dozví, že se kajícník trestný čin teprve chystá spáchat

Za povšimnutí stojí i probíhající diskuze v rámci katolické církve, kde jsou v tomto ohledu zastoupeny jak tradiční, tak i moderní výklady.

Dle tradičního výkladu je bez ohledu na obecně závazné normy zpovědní tajemství neporušitelné a duchovní je ani v tomto případě nesmí porušit, od připravovaného činu by měl pachatele odrazovat, což bude v praxi velmi problematické.

Na druhé straně modernější výklady se přiklánějí k názoru, že se v takovém případě o zpověď nejedná, neboť čin zatím nebyl spáchán a rozhřešení nebude učiněno, proto duchovnímu nic nebrání v tom, aby trestný čin překazil, resp. oznámil.

V konkrétním případě tedy záleží na osobě duchovního, jak se k této věci staví, a poté samozřejmě i na výše postavených duchovních, kteří by jeho případný „prohřešek“ proti církevnímu právu projednávali.

Trestní zákoník má v této otázce relativně jasno, ustanovení § 367 odst. 1 taxativně vymezuje trestné činy, jejichž nepřekažení (ať již fyzicky nebo ohlášením) zakládá trestní odpovědnost každého, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se takové činy připravují či páchají. Uvedená povinnost, s výjimkou taxativního výčtu trestných činů, se však nevztahuje na toho, kdo čin nemohl překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou (u jejíhož uvedení v nebezpečí trestního stíhání přesto existuje výjimka v podobě šestnácti trestných činů, kde povinnost překazit takový čin trvá) uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Na rozdíl od oznamovací povinnosti nejsou označeny žádné speciální subjekty, na které by se tato odpovědnost nevztahovala, proto i duchovní má povinnost v tomto případě prolomit zpovědní tajemství a pokud vymezený připravovaný či páchaný trestný čin sám nepřekazí, je povinen jej ohlásit.

Nabízí se otázka, zda by prolomením tajemství duchovní sám sobě nezpůsobil „jinou závažnou újmu“ v podobě disciplinárního řízení před orgány církve, které by mohlo vést až k jeho exkomunikaci.

Tato právní konstrukce se na první pohled může zdát nesmyslná, obecně závazné normy přece nemohou být omezovány vnitřním systémem určité organizace, na druhou stranu svoboda vyznání je zaručena a případnou exkomunikaci duchovního lze v souladu s jeho vyznáním označit za citelný až nepřiměřený zásah a je otázkou, zda může být v demokratickém právním státě vůbec učiněn.

Problematika zpovědního tajemství je v praktické rovině téměř neznámá a bylo by rozhodně zajímavé sledovat, jaký postoj by v této věci zaujala vnitrostátní judikatura a zda by nadřadila nedotknutelnost svobody vyznání veřejnému zájmu na ochraně společnosti před trestnou činností či naopak."

http://codexi­suno.cz/1Fw#!136­740

40/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. ledna 2009
trestní zákoník
ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
ve znění zákonů č. 181/2011 Sb., č. 330/2011 Sb., č. 357/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 420/2011 Sb., č. 193/2012 Sb., č. 360/2012 Sb., č. 390/2012 Sb., č. 399/2012 Sb., č. 494/2012 Sb., č. 105/2013 Sb., č. 241/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 259/2013 Sb., zákonů č. 141/2014 Sb., č. 86/2015 Sb., č. 165/2015 Sb., č. 377/2015 Sb., č. 47/2016 Sb., č. 150/2016 Sb., č. 163/2016 Sb., č. 188/2016 Sb., č. 321/2016 Sb., č. 323/2016 Sb. a č. 455/2016 Sb.

§ 368 Neoznámení trestného činu

„Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.“ atd.

Upravil/a: annas

Každý občan České republiky má povinnost dle § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku tento trestný čin bez odkladu nahlásit státnímu zástupci nebo na policii. V opačném případě se vystavuje postihu odnětí svobody až na tři roky.

Zdroj: http://busines­s.center.cz/bu­siness/pravo/za­kony/trestni-zakonik/cast2h10d8­.aspx#par368

Na otázku už odpověděla Annas. Jen doplním,
že se to netýká jenom kněží, ale i další profesí,
např. psychoterapeutů (psychologů, psychiatrů).