Má dítě právo znát oba rodiče?

V úmluvě o právech dítěte je napsané, že dítě má

„Právo na jméno a národnost a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“

Shrnutí provedla Nadace Zachraňte dětí / UNICEF
http://web.qu­ick.cz/areka_o­pava/prava_di­tete.html

Z toho plyne, že to není jednoznačné, mělo by vždy jít o zájem dítěte znát své oba biologické rodiče.. Jenže kdo posuzuje jeho zájem? Ale často jde spíš o zájem dospělých, nikoliv dětí.

Ale domnívám se, že dítě by mělo vnímat, odkud je a kam patří,.Vědět, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, mu může často pomoct v dobrém slova smyslu (např u.choroby, krevní skupina aj.) a zabránit něčemu špatnému.

Jde o otázku morální nebo psychologickou, takže se domnívám, že by dítě svůj genetický původ mělo znát co nejdřív. Je to určitě někdy těžké rozhodnout, kdy nastala ta pravá chvíle.
–
Pokud se chcete dovědět víc, pročtěte si diplomovou práci Jany Zýchové z června 2011,
Univerzita Karlova v Praze
Právnická fakulta
Katedra občanského práva
„Právo dítěte znát svůj genetický původ“
https://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:EG­K8zZisf9cJ:https:/­/is.cuni.cz/we­bapps/zzp/dow­nload/120047849­/%3Flang%3Dcs+&cd=5­&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-b

Občas se dívám na pořad v ČT Pošta pro tebe, v němž občas děti hledají svou biologickou matku, otce či sourozence. Jsou to často dospělí lidé, kteří většinou pochooí, proč jim matka neprozradila jménoí otce, že její důvody byly oprávněné. Jindy je to naopak.

Záleží na rozhodnutí matky, ale myslím si, že by vám to matka měla říct, i když se bojí, že se na ni budete zlobit atd. Třeba nemusí váš otec vědět, že má dítě, opustil ji atd. J

Je to opravdu nesnadné, ale přece se navzájem znáte, dvůěřujete si, pravda by měl vyjít na povrch. Čas není možné vrátit, stalo se, ale vy za to nemůžete.

Upravil/a: annas

Tahle problematika je velice složitá – a vzhledem k nedostatku informací nelze ani říct, jak moc…
😉
Každopádně se tvá práva zvýší dosažením svéprávnosti (do té doby přebírá některé tvé povinnosti – a i práva – tvůj zákonný zástupce, matka).
Do té doby

1. vydrž
2. rozmysli si, jestli ti domáhání se tvého práva ti stojí za případnou roztržku

___
Osobně bych, asi (nevím, nejsem ve tvé situaci), respektoval ´právo´ matky na nesdělování toho, co třeba bytostně nechce…
Na druhou stranu by ona, pak (po tvých 18), mohla respektovat tvé ´právo´ – že chceš…
😉
___
Já nemám rád spory, tím méně spory mezi lidmi si blízkými, zkoušej se prostě domluvit (ale ještě počkej, až budeš ´větší´ – ač se ti to nezdá, i v 16 je člověk na něco ´malý´…).
😉

Možná právo morální. Pokud však vím, tak žádné takové právo neni zakotveno v žádném zákoně. Stejně tak děti z umělého oplodnění z dárcovských anonymních buněk, neznají a ani nemohou znát své rodiče

Mohla bys prosím upřesnit tu část ohledně výsměchu?
Výsměch určitě není na místě.

Stejně, jako máš svá práva ty, je má i tvoje maminka.
Má -li nějaký důvod, proč o tvém otci odmítá mluvit, měla
bys jej respektovat.

Možná se zkus zamyslet nad způsobem, jakým hovor
(otázky) na otce začínáš a zkus to někdy trochu jinak.
Mohla bys třeba mamince vysvětlit, proč tě to zajímá,
zeptat se jí na důvod, proč ti nechce odpovědět, apod.

A mysli prosím i na to, že to opravdu nemusel být hezký
příběh, pro tvou maminku to mohlo být trauma, které svými
opakovanými otázkami stále otvíráš…

________

Neznám žádný způsob, jak člověka, který
nechce něco udělat, přimět, aby to udělal.
I v případě, že by existoval zákon, který by mamince
nařizoval sdělit ti, kdo je tvým otcem…

Dcera má syna s cizincem, který chvíli přispíval, ale už ne. Neplatí více než dva roky. Důvodem je to, že není uveden v rodném listě dítěte. Zatím se vnuk na otce neptá, ale až se začne ptát, záleží na matce, co mu řekne. Může mu říct pravdu, až na ni bude připravený.
Taky znám případ,že známá měla dítě jako svobodná matka a neřekla, kdo je otec ani vlastní matce. To bylo před více než 30 lety. Jaká je skutečnost dnes, to nevím. Babička toho dítěte už nežije a zda matka řekla dceři, kdo je její otec, to nevím. Ale neposuzoval bych to jako právo, spíše záleží na konkrétní situaci.