Má cenu vydávat takovouto knihu? Našla by si své čtenáře?

lejdy.můn

Ty „vložky sněhu“ byly dost dobrý. 😉
Jinak musím říct, že je mi líto, ale ani já bych do takovéhoto dílka svoje těžce nabyté korunky neinvestovala. Máš tam jednak strašně moc chyb (překlepy nepočítám, ale stylistika, interpunkce a pravopis by u potenciálního autora měly být na trošku lepší úrovni), jednak mi celý text nějak nedává smysl (i když chápu, že vytrženo z kontextu nebude dávat smysl takřka nic)..a v neposlední řadě to prostě není styl, který mi umělecky „voní“. Dýchá z toho na mě až příliš silný odér intelektualismu, cosi nepříjemně arogantního, sebevědomýho…jako kdybys měl i přes svoje mládí pocit, že už jsi viděl i zažil dost na to, abys mohl svoje moudra a poznatky o životě předávat druhejm. Já zkrátka preferuju jiný druh literatury, ale tím neříkám, že nemáš šanci se svým dílem uspět – na každý hrnec se najde poklička, tak proč ty bys měl bejt výjimka? Spíš jsem zvědavá, jak si budeš hledat případného vydavatele – máš ty vůbec tušení, jak je v dnešní době „snadný“ vydat knížku? Pokud nepůjdeš cestou vlastního nákladu (=investice značné, zisk takřka nulový), příp. nemáš-li velmi přátelské vazby a kontakty v nakaldatelských kruzích, připrav se na ukrutáááánsky dloooouhou štreku, která stejně s velkou pravděpodobností nikdy nebude mít cíl. 😉

anonym

jo

huxa

Právě kvůli případné korekci chci alespoň trošku vědět, zda by se našla nějaká skupina čtenářů, pro kterou by to stálo opravovat.

Jedná se o myšlenkové pochody čtyřicetiletého multimiliardáře, který má značné konexe, a vysoké cíle, tudíž si myslím, že právě arogance a předávání mouder druhým je na místě.

Nechtěl bych na tomto vydělat (což je stejně hloupost, psát knihu kvůli zisku), jde mi o předání určitého poselství, svěření se se svými myšlenkami a chtíči ostatním, takže přemýšlím i nad podobou, kdy by byla volně přístupná na webu a případně pouze odkaz či číslo účtu na případnou podporu, poděkování, prostě anglické „donate“.

lejdy.můn

A ty jsi ten čtyřicetiletý multimiliardář? 😉 Jasně, že člověk může psát cokoliv, tedy klidně i čistokrevnou fikci – ten vlastní prožitek nebo zkušenost samozřejmě není podmínkou. Ale když už se teda pasuješ do role hlavního hrdiny, je potřeba psát natolik autenticky, aby se s příběhem dokázal nějakým způsobem ztotožnit i samotný čtenář. Nezlob se, ale u mě tohle prostě nefunguje – toho mladíka, co si na protřelýho byznysmana jenom hraje, já cítím z každé druhé věty.
Jestli se spokojíš s šířením své tvorby skrz otevřený internetový trh, proč ne – výdaje tím srazíš prakticky na minimum, zisk povídáš, že není tvou prioritou… Nezapomeň ale, že i odborná korektura něco stojí a pokud si nezaplatíš masivní reklamu nebo nebudeš to svoje děťátko do úmoru cpát svým přátelům na jejich fejsbukový zdi atd, tak ono ani ten internet a „donate“ prodej není sám o sobě zárukou, že se knížka mezi lidi opravdu dostane. Těch obyčejných lidí, co píšou a touží po jakéms-takéms uznání, je strašně moc: od 12 letých holčiček píšící příběhy o koních nebo prvních láskách, přes dekadentní výplody pubertálních duší, naivní přírodní lyriku venkovanů či niterné zpovědi kohokoliv, až po místopisný kroniky lokálních pamětníků. Každý z nich má pocit, že umí psát a že má co říct druhým… a kolik z nich opravdu uspěje?? Není to jen to tom reálným talentu či netalentu, ale spíš o drzosti a vytrvalosti, s jakou budeš svoje dílo propagovat. Internet je dneska úplně přehlcený blogy a jenom zlomek z nich opravdu má nějakou úroveň – ten zbytek jsou (s prominutím) totální sračky bez jakékoliv hodnoty, jenže právě tahle fekální záplava strašně ztěžuje hledání něčeho opravdu kvalitního. Kolikrát jsem na netu narazila na někoho, kdo zajímavě píše a vždycky mě to nakoplo hrabat se v tom virtuálním prostoru trochu víc, že třeba najdu nějakou další perlu, jenže prokousávat se vším tím odpadem stálo příliš mnoho času i energie. Nepochybuju o tom, že i mezi obyčejnými smrtelníky je spousta skrytých talentů, ale oni bohužel nemají potenciál dát o sobe vědět a já tím pádem nemám potenciál je jako čtenářka objevit. Ztráta určitě pro obě strany, ale tak to prostě je.

Huxo, naprosto bez urážky: když ti nejde o zisk, ale o předání poselství… opravdu máš pocit, že při svým mladí más co předat?
Jestli cítíš, že jsi na svůj věk zkušenější než většina tvých vrstevníků, prosím. Ale zkus psát radši z pozice sebe sama, tj. o svým vlastním životě, svých vlastních zkušenostech, svým vlastním hledání svýho vlastního místa na slunci – minimálně pro svou generaci se tak můžeš stát jakýmsi vzorem nebo zkrátka důkazem, čeho všeho se dá dosáhnout, když člověku nechybí vůle a houževnatost.
Ale jinak asi moc nechápu, na jakou věkovou skupinu vlastně cílíš, protože děti ti rozumět nebudou, puberťáci maj' sami svých starostí dost, mladí 20–30 let si ty svoje multimiliardy teprve začínají vydělávat (takže tenhle svět je jim prozatím na míle vzdálený), a pro generaci 40+ budeš jen za přechytralýho cucáka, co si myslí, že sežral všechnu moudrost světa. Nechci tě od publikování díla nijak odradit, ale ptal ses tu na náš názor, tak můj znáš. Hotofka, tečka, šlus. 😉