Avatar uživatele
cappuccino

Lze vubec cloveku vynahradit lasku, ktere se mu nedostalo v detstvi?

Nehleda takovy clovek lasku po cely zivot?

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? paul1, zjentek, Ametyst, Savier před 347 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
da ny

Vynahradit, těžko (to dle mého názoru, nejde v ničem).
Vůbec to není běžný model.
Takový člověk je (jako každý) plný lásky nebo „studený čumák“.
Může mít pošramocené sebevědomí a schopnost sebelásky. Spokojenosti se sebou. Takový člověk, který se nemá zdravě rád, neumí se přijmout (nespokojenec), není schopen poskytnout dostatek lásky druhým (partnerovi).
Psychicky zralý, dospělý člověk si své deficity z dětství dokáže uvědomit/připustit a také „zacelit“.
Příklad z okolí:

  1. Týraná žena v dětství (všechny 3 děti). Bez otce. Jedno manželství (zatím 32 let), 2 děti, vnuka. Skvělá, lásky plná máma a pyšná, obětavá babička. Matce letos nedokázala jít na pohřeb, nestýkala se s ní, neodpustila (nemocný trávící trakt)..
  2. Milované děvče, vyrůstající v zájmu, péči rodičů. Úplná rodina, zázemí.

3 děti se 3 partnery, samoživitelka. Stále „nahánějící“ partnera/y (co asi hledá?).

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
zjentek

Vynahradit? „Vynahradit“ bych se ostýchal zde použít. Je to nesmysl. Reálně je to prostě tak, že takový člověk prostě a jednoduše MUSÍ MÍT ŠTĚSTÍ a tu lásku MUSÍ najít. Pokud nenajde, bude hledat. No a co, jako, prostě počká a počká. Co jiného mu taky zbývá, pokud nevěří na zázraky? A pokud se mu nedostalo lásky v dětství, na ty zázraky nevěří, to si buď jista. Princeznu neočekává. Zůstane hledajíc po dobu nezbytně nutnou. Očekávání samo je v podstatě krásné a pokud trvá třeba až do smrti, tato krása je o to delší. 🤷‍♂️

Nepochopí, kdo si život „nalajnoval“ a striktně jede podle zvoleného modelu. Nikdy nepochopí. Stejně jako věčně hledající nikdy nepochopí dopředu nalajnovaný život plný (někým jasně daných) jistot. Iluze, možná až ztráta přirozenosti, její dobrovolné odevzdání. Rozhoduje ÚHEL POHLEDU, nic a nikdo jiný. „Svobody se neplánují, svobody se dějí.“ Zjentek.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
paul1

Většina lidí hledá lásku po celý život. Myslím bez rozdílu, jaké měli dětství. A je velké štěstí, když svoji touhu být milován, najdou u jiných lidí.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Ametyst

Myslím že lze. V životě se obvykle daří ziskat rovnováhu, pokud si to sami nepokazíme, ale necháme věci plynout tak, jak mají.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Lída Novotná

Nelze nic vynahradit, takový člověk si musí tu lásku dát sám, musí si ji v sobě pěstovat a pracovat na svém vztahu k sobě. Trauma z pískání lze řešit i jeho následky lze překonat, pokud se chce. Odpovědí na tuto otázku je sebeláska. Takový člověk musí pracovat na sebelásce a sebepřijetí. Zde je o tom napsáno více a je to hezky popsáno: https://cesta­relaxace.cz/se­belaska/

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
cappuccino

Myslim, ze s tou rovnovahou to neni tak jednoduche. Znam nekolik nemilovanych (nebo dokonce i tyranych deti, rozdelenych dvojcat ap.) a vsichni maji problemy po cely zivot. Vetsina se leci na psychiatrii a u jedne se to zvrtlo v hypochondrii.
Tito lide cely zivot tapou a hledaji, jenze normalni laskyplny vztah jim nestaci. Sveho partnera dokonce dusi a neustale vyzaduji pozornost.
Je to ale sirsi odborne tema. Ja odbornik nejsem, jen jsem tyhle pripady vypozorovala.

Avatar uživatele
cappuccino

@da ny: znam nekolik takovych nemilovanych deti, ale nemohu rict, ze by v dospelosti dosahly psychicke zralosti. To asi zvladne opravdu jen silny jedinec.
Dekuji, rada jsem si precetla tvoji odpoved!!

Nový příspěvek