nyjono
Nevím, co znamená obědnat. Znám jen obědvat.
dubraro
Lze. Stojí stovky až tisíce dolarů. Stačí vědět, že anglicky se mu
říká „polygraph“. Pozor ale, vyrábějí se hračky s tímto názvem,
které místo detekce lži uštědřují elektrické rány.
Frontinus
Přinejmenším měřič kožního odporu (jedna ze součástí
polygrafického vyšetření) byl svého času oblíbenou hříčkou pro ty, kdo
už zvládli první krůčky v bastlení. Podobně není těžké měřit ani
dechovou a s trochou důmyslu i tepovou frekvenci. Případně si to nechat
buď vyrobit, nebo zapátrat – ve světě se prodává všechno.
Polygrafické vyšetření („vyšetření na detektoru lži“) má ale
dvě dost podstatné nevýhody:
- Provedení vyšetření a jeho následná interpretace vyžadují trochu
cviku. Ono to vypadá jednoduše, že se na začátku kalibruje vědomou lží a
vědomou pravdou, ale i tak mohou být zachycené změny někdy docela
diskrétní a někdy naopak intenzivní.
- Samo vyšetření má velmi malou vypovídací hodnotu. Hypotéza, že
vědomá lež je doprovázena emocemi, které vyvolají změny v autonomním
nervovém systému, je hodně vachrlatá. Už sama otázka totiž může vyvolat
bouřlivou odezvu interpretovatelnou jako „lež“. Tak např. otázku „měl
jste pohlavní styk se zvířetem?“ někdy předvádím studentům na jejich
nic netušícím kolegovi – reakce je bouřlivá vždy a přesto si
nemyslím, že bych učil zoofily. Hlavní je ale výsledek retrospektivní
analýzy – a ten ukazuje, že polygrafii prakticky nemá smysl používat
jako „detektor lži“. Jestli něco rozhodne, tak spíš to, jestli
vyšetřovaný nemá disociální poruchu osobnosti (malá reakce i na ty
otázky, které by měly vyvolat bouřlivou odezvu) – ale i zde je
spolehlivost ve hvězdách.