Lze se připravit na úmrtí?

Samozřejmě. Záleží na každém. Můžeš si vybrat, nebo i zakoupit rakev, napsat si smuteční řeč, připravit režii smutečního obřadu, vybrat si hudbu, můžeš napsat závěť , připravit si parte a přiložit seznam adres na které ho rozeslat.

Pokud musíme počítat s úmrtím někoho blízkého (kvůli stáří, nebo nevyléčitelné nemoci), pak se připravit lze – více méně jen psychicky. Někdy to jde hůř, třeba v případě milované osoby, ale jde to, dá se s tím smířit.

Lze, ale abyste pak nedopadli jako Indonesan Gotho, kteremu je 145 let.

Jeden z potomků novinářům sdělil, že se praděd připravuje na smrt už od svých 122 let. Dokonce si koupil místo na hrob v blízkosti svých zesnulých dětí. „Náhrobní kámen tam stojí už od roku 1992,“ řekl jeden z pravnuků.

Zdroj: http://magazin­.aktualne.cz/ku­riozity/nejstar­si-clovek-na-svete-indonesan-tvrdi-ze-je-mu-145-let/r~4c9f492­e6d3811e6851c002590604f2­e/

Upravil/a: yuko

Nevěřím na smíření. Podle mne se jedná o rezignaci. Stejně jiná cesta není.
Jo, to se to filosofuje, když se mně to momentálně, byť zdánlivě, netýká.

Je to jako z Cimrmanovy jednoaktovky: Vizionář: „Tatínku nezapomněl jsi že máš dneska umřít? Já na to zapomněl jako na Smrt!“

Člověk na smrt a umírání není nikdy skutečně připraven. Může však PŘIJMOUT svou konečnost. Pozastavení v honbách za různými zisky a zamyšlení nad prostými otázkami lidského života nám přináší odpovědi. Uvědomění si obyčejného chodu života nám umožňuje ocenit skutečné hodnoty a najít cestu k sobě samému, ke spokojenosti a i k přijetí konečnosti jako takové. Nový duchovní či duševní pohled na smrt nám pak nabízí i smíření. Vnímání smrti je ovlivňováno nejen naší duševní zralostí, ale také výchovou. Neměli bychom se bát s dětmi mluvit, odpovědět na jejich otázky a hlavně jim svým životem a příkladem ukázat, jak skutečně bojovat se strachem. 🙂

Zdroj: http://www.no­vinky.cz/zena/styl/2840­81-laura-janackova-clovek-na-smrt-a-umirani-neni-nikdy-skutecne-pripraven.html

Když mi našli něco na mozku (nakonec se ukázalo, že to byl planý poplach), začal jsem hledat stránky o umírání. Četl jsem jednu nádhernou a inspirující, kde chlápek popisuje svoji cestu od diagnózy k poslední návštěvě nemocnice. Šel z toho mráz po zádech, ale zároveň jeho filosofování bylo krásné.

Posledních 10 minut jsem se tu stránku snažil pro tebe zase najít, ale nejde to. Je to už dlouho, možná je pryč.

Tak k otázce:
Někdo říká, že se na smrt nedá nikdy tak úplně připravit, ale když se podíváš na nějaký dokument o eutanázii… mně ti lidé přijdou docela připravení. Pátá fáze umírání podle Kübler-Rossové je přeci „smíření“, ne?

Moje známá lékařka se čtyřicetiletou praxí tvrdí, že na smrt si nelze zvyknout. Údajně však existují náboženství, která umožňují poznat datum svého úmrtí, na tento okamžik připravit sebe i blízké a posléze důstojně odejít!?.