Odpoveď byla označena jako užitečná

Mohou se lišit a nemusí. Osobně myslím, že v mladém věku se více méně shodují. Většina lidí jak stárne a získává nové zkušenosti dost často , zvláště při nějakých životních zlomech, přehodnocuje žebříček hodnot a mění i své cíle., třeba jen proto, že některé uý splnil, nebo poznal že jsou již nedostižitelné.

To je dost těžké…osobně si myslím,že obě věci téměř splývají.
Grázl,nebo sociopat bude v komerčním smyslu slova určitě úspěšnější,než někdo,komu „v rozletu“ brání zásady…podívejte se na politiky.
Tam je to do očí bijící.

Beránek mezi vlky neobstojí.

Ale důležitý je i směr,cíl...­.......spousta lidí cíl vlastně ani nemá,pokud se ovšem nepovažuje za cíl nový auťák a plné břicho.

Ono je to dost složité a nikdo nikdy nepřišel na ten slavný „Smysl života“.
Ve smyslu:„Kdo jsem,odkud jsem přišel a kam jdu“?
A hlavně"Proč?"

Jak které cíle a jak u koho.

Nejsou-li cíle v souladu s hodnotami, nemůže být podle mne
člověk spokojen (nebo šťastný) ani v případě, že se mu podaří
cílů dosáhnout (vždycky bude něco chybět).

Nesouhlasím s názorem, že hodnoty někdy musí ustoupit cílům.
Já to mám naopak → pokud by něco odporovalo mým hodnotám,
nemůže to být být mým cílem.

Kdo má své cíle v souladu s životními hodnotami je šťastný člověk. Jenže životní hodnoty někdy musí ustoupit, aby cíle bylo dosaženo – tady platí že účel světí prostředky a historie se neptá.

Životné hodnoty aj ciele postupným „zrením“ človeka, skúsenosťami (vlastnými aj iných ľudí) sa priebežne prehodnocujú. To, čo bolo našim detským cieľom a životnou hodnotou v dospelosti už nemusí platiť.
Aj môj detský sen a hodnoty sa zmenili prijatím na inú školu, než som chcela študovať. Prehodnotila som cieľ a už viac než polstoročie robím niečo úplne iné, než som si ako dieťa vysnívala. Podobne sa životné hodnoty zmenili narodením detí… Život je neustála zmena.

Upravil/a: led

Každý má vlastní odlišné životní hodnoty a každý má jiné cíle. Nevím jaký má důvod srovnávat životní cíle v souladu s životními hodnotami, ale člověk by měl upravit své životní hodnoty podle toho, jak on sám uzná za vhodné.

Samozřejmě se cíle od životních hodnot často liší a je velmi těžké je někdy zkloubit. Záleží na každém, jak se s tím vyrovná. Na jedné straně to je třeba rodina a na straně druhé kariéra. Cíle se mohou velmi změnit třeba uzavřením manželství, narozením dětí, opatrováním starších rodičů, vážnou nemocí příbuzných apod. 🙂

Zatím nikdo neodpověděl na otázku. Já myslím, že to neplatí, protože existuje i jiný způsob, jak si poradit se životem. Jistě jsou na světě vyrovnaní lidi, kteří tento aspekt možná nikdy neřešili. Na druhou stranu si nejsem jistý jestli to platí i opačně, čili jestli může být člověk jehož cíle odporují hodnotám vyrovnaný, byť by třeba i sám sebe přesvědčil, že si své hodnoty upravil.

… na mně je to moc vysoká fylosofie > žiju, protože jsem se narodil, a protože že se prvně někdo jiný, teď já starám o to, abych měl dostatek živin, přemejšlim občas o blbostech, jelikož mě napadnou, životní hodnoty mě jsou vcelku jako většině „neuvědomělých“ lidí putna > zajímá mě můj život …

Čím vyšší cíle, tak tím vyšší často bývají kompromisy či ústupky v jiných oblastech. Hodnoty se mezi mohou měnit v průběhu života a někdy je ovlivní právě úspěšnost dosažených cílů. Kde je ta zdravá mez ve stanování cílů a jak se pak vyrovnat s těmi, které se nepodaří si splnit? Každý člověk je svým zúůsobem jedinečný a tak by si měl stanovit cíle na míru a nenechat se celý život ovlivňovat pouze svým okolím a standarty společnosti. To se pak může stát, že si někdo na stará kolena uvědomí, že vlastně nežil život takový jaký ho vlastně vždycky žít chtěl.

..hmm …to je dobrá otázka 🙂

Myslím, že cílem a smyslem života je sám život – cesta na níž se stále učíme, experimentujeme, odmítáme i usilujeme přijmout.Mnohdy padáme a znovu se stavíme na nohy a získáváme novou víru a naději. Naše osobnost, hodnoty, touhy i vědomí se mění a vyvíjeji. Nic, co děláme a s čím jsme konfrontováni,není apriori zlé nebo dobré, vše se mění v osobní zkušenost, jedinečnou informaci – bohatství a skutečnou hodnotu, kterou nám nikdo a nic – ani smrt – nevezme.