Lexikální, tvaroslovný a skladební pravopis, co to je?

1. Pravopis lexikální (jak je slovo uvedeno ve slovníku či pravidlech) zahrnuje a přebírá

• psaní i – y po měkkých, tvrdých a obojetných souhláskách v pozici mimo koncovku
• označování kvantity samohlásek
• psaní písmena ě ve skupinách dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě
• znělých souhlásek na konci a uvnitř slova
• skupiny souhlásek
• předložky a předpony s a z
• psaní slov přejatých
• psaní velkých a malých písmen na začátku slov a slovních spojení
• pravidla o spojovníku a dělení slov

2. Pravopis tvaroslovný

• koncovky jmen se píší podle tvarů při skloňování podstatných, přídavných jmen a zájmen po určení vzoru (např. ti psi jako ti páni)
• při časování se uvádějí tvary podle zařazení slovesa ke slovesné třídě a vzoru (já povídám jako dělám)
• stupňování přídavných jmen a příslovcí

3. Pravopis skladební zahrnuje větné vztahy, tedy

• shodu přísudku s podmětem
• interpunkci ve větách a souvětích.

Základy pravopisu se žáci učí již na nižším stupni, postupně si vědomosti rozšiřují o další informace atd.

Vl. věd. a Česká mluvnice

Výrazy – lexikální, tvaroslovný a skladební pravopis, se netýkají výuky psaní i/y , velkých či malých písmen.
Obecně lze říci, že to jsou pojmy z oboru České mluvnice. Slovo „lexikální“ se týká slovní zásoby a umění jejího využití,bohatosti používaného jazykového slovníku a slovní zásoby v písemném i mluveném projevu,(stylis­tika) např. u hodnoceného žáka,ale třeba i u hodnoceného nebo posuzovaného pedagoga.Pojem „tvaroslovný“ se týká vývoje jazyka a jeho změn v průběhu staletí až po dnešní dobu. „Skladební pravopis“ se týká mluvnické stavby věty.Má to blízko k teoretické výuce – nauce o větě – větné vztahy,neboli skladební dvojice, větné členy,věta jednoduchá, věta dvojčlenná, shody přísudku s podmětem atd. Celé to spadá do vyššího stupně výuky českého jazyka.Nicméně, některé zde vyjmenované pasáže z české mluvnice se vyučují již v 5. třídě.