Původ příjmení zkoumá především etymologie. Ta čerpá ze starých slovníků, z knih kulturně historických, technických, starých literárních děl. Podobně pomáhá vysvětlení příjmení z nářečí a řemeslnického slangu.

Nejdůležitějí je etymolgický rozbor, jeho objasnění a porovnání se stávající slovní zásobou. Některá příjmení se dají vyložit různě, záleží na době vzniku, oblasti. Také musí etymolog znát zákonitosti vývoje hlásek, historické i kulturní reálie atd.

Důležitá je i etiolgoe, tj. objevování příčin a důvodů, proč dotyčný získal¨přezdívku, proč z ní vzniklo příjmení atd.

Svět se změnil, ale příjmení stará asi 200 let ji nereflektují

Dále se jména komolila zápisem v matrikách, přeslechnutím, špatným čtením, někdy jeho vylepšením. Takže v jedné rodině může být několik variant.

Někdy pomáhá i genealogie, která zkoumá vztahy mezi lidmi, které vyplývají z jejich společného rodového původu. Zde se občas objeví možný původ příjmení.

Práce badatelská je těžká, komplikovaná, někdy jsou temná místa.. Zůstává možnost, mohlo to tak být.

Tolk zkušenosti autorky D. Moldanové uvedené v knize Naše příjmení.

Nejde jen o příjmení, ale i o plvod slov. Mnozí nechápou, že dnešní významy se nezachovaly všechny, nebo naopak byly obecnější. Nevěří zaprášeným, školometským a prý zastaralým slovníkům. Jejich chyba, nedovědí se, jak to tehdy bylo …

Doplňuji:
Zapomněla jsem doplnit, že z etymologie vychází::

nauka o vlastních jménech, která se se nazývá onomastika,. Jejími hlavními částmi jsou antroponomastika (nauka o jménech živých bytostí, resp. o vlastních jménech lidských) a oponomastika (nauka o vlastních jménech zeměpisných).

Jinak jde o vědu, která se rozvinula zvláště v druhé polovině minulého (dvacátého) století, i když její kořeny jsou starší.

Upravil/a: annas