Který kreslený film vás dojal k slzám?

Žádný.
Z kreslených filmů znám vlastně jenom večerníčky.

Není kreslený, nýbrž animovaný, ale u plastelínového Mary & Max brečím vždycky. Strašně. Doporučuju.
Jinak mi stačí i nepatrný náznaky a v každým kresleným starším Disney jsou momenty, kdy se mi derou slzy do očí – když Tarzan chce jít k lidem a loučí se s „matkou“, když Quasimodo vidí Esmeraldu líbat Fébuse, když Simbovi umře táta, když Erik odjede s Uršulou a Ariel brečí na molu…
No tak jsem cíťa, no!
A budu a budu obhajovat animáče, protože maj silný momenty a stupňuje se to s věkem a nedám na ně dopustit.
Ale neobhajuju ty nový, který absolutně nemaj co říct a jsou jenom hezký napohled – Ledové Království, Na vlásku a další číčoviny.

Žádný, kreslený ani jiný.
Ale hodně dojemný byl japonský Zámek v oblacích.

Úvodních několik minut z filmu „Vzhůru do oblak“ z roku 2009 bylo přiznám se docela dojemných. Ale myslím že to byl jediný případ, kdy mne animák k potupnému uronění slzy donutil 🙂.

Upravil/a: anonym

Hledá se Dory