Který jazyk na světě má nejméně vulgárních slov?

Bude to bez pochyby esperanto

Já myslím, že latina. Naopak jako nejsprostší jazyk mi přijde romština.

Čeština

Měla by to být japonština (podle filmu Knoflíkáři)

Čím více se jazyky vyvíjejí a čím více se společnost demoralizuje (přestože to někteří spojují s modernizací a „vývojem“), tím více sprostých slov vzniká a užívá se jich (a tolerují se). Dnešní sprostá slova v češtině ani neexistovala, buď znamenala něco jiného nebo vznikla kombinací a přejatím slov, ale s dostáním nového (sprostého) významu. Vždycky záleží na významu, kdy i jendo slovo toho může začít víc.
Ale lidi si najdou sprosté slovo i tam, kde nejsou (pokud tam nejsou), použijí existující slova, které popisují docela normální věc (například souvesející se sexualitou a pohlavními znaky) a použijí to jako nadavku a označení pro někoho nebo něco.
Klení (mírné) je snad ve všech jazycích a kulturách spojené s bohem/bohy, kdy se bere boží jméno jako takové „hrome“ páni, atd. Například Bože/můj Bože, Ježíši, při Diovi atd. Časté jsou i názvy zvířat jako označení pro lidi.

Arabština, ne že by byla chudá na vulgarismy a urážky (naopak je všeobecně bohatá), ale v arabských zemích (většině, alespoň kolem Perského zálivu, tedy v monarchiích) se dbá na mravy, výchovu a je to dáno i tradičně/kul­turně, ale v jistých mezích a místech i zákonně. Takže se nepoužívají a ti lidé tam to nemají zapotřebí. A to ani puberťáci! (natož děti – klidně i pod 10 let – jako třeba v Česku). Nadávky a hrubá gesta jsou považována za obscénní a nejsou vítaná ani moc tolerovana (nemyslím ve smyslu práv, ale netoleruji to lidé mezi sebou vzájemně a je to pohoršující. A mně se to takhle líbí). A to dokonce i na sociálních sítích. Taky nejen na veřejnosti, ale i v soukromí (je to na zlo/zvyku a i nadávky jsou zvyk). Život bez vulgarit všude okolo je něco krásného, ve většině Evropy a Ameriky většinou nezvyklého… V Česku stačí jen vyjít ven, jet autobusem a lidi, a to nejen puberťáci, neustále jen piují, kuwují a někteří ani neumí říct větu bez sprostého slova. Hnus. Být v krajině kde se nenadává – samozřejmě kromě neškodného klení/nadávání – což ani nejsou vulgarismy – je jako svátek. Pro duši, pro mysl.
Totéž třeba i Japonsko a nejen, že tam není zvykem moc klít, ale taky je na to ten jazyk poměrně chudý. A vůbec nemají různá typická označení jako máme my nebo je jinak běžné ve světových jazycích (nejen v nadávkách).
Jinak třeba to esperanto, mezislovanština a nejspíš některé uměle vytvořené jazyky nemají nadávky.
Latina má třeba dost nadávek a sprostých slov (už i Římané byli poměrně nemravní a třeba ke sklonku republiky se tvořilo mnoho sprostých slov).
Totéž třeba hebrejština, kde by si někteří mohli myslet, že nemá sprostá slova nebo je chudá v tomto ohledu. Má dost vulgarit a hlavně i přejatých (ale i vlastních).

Možná se to plno lidem líbí, už jsou na to zvyklí nebo nevím, ale mě neskutečně vytáčí, když někdo mluví neustále sprostě a navíc používá i ty nejtvrdší vulgarismy.
Pokud lidé nazývají dobré mravy a slušnou mluvu něčím konzervativním, tak svět jde opravdu de těch…

Upravil/a: Disraeli