Které diagnózy mají obvykle lidé s omezenou způsobilostí k právním úkonům?

Nejčastěji mají „Helmuta, co schovává věci po baráku“, tj. demence – Alzheimer, Parkinson, ale i demence způsobená alkoholismem atp.

Dementní lidé mají velmi omezené kognitivní funkce. Zpočátku se to projevuje výpadky krátkodobé paměti, mohu illustrovat na případu: bába je v starobinci, a ve vedlejším pokoji byla o kousek starší „holka“ (ročník 1928). Když tam bábu přestěhovali, tak se s ní dalo normálně mluvit, akorát to bylo monothematické, a „odkud jste?“ – odpověděl jsem. Za minutu: „Máte to daleko?“ – odpověděl jsem. Za další minutu a půl: „Odkud jste?“, a tak pořád dokola. Časem přestala chodit na jídlo do jídelny, protože 1. netrefila a 2. zapomněla, kam jde. Pokračovalo to tím, že přestala čumět do Goebbelsovy skříňky, protože neudržela nit ani u večerníčku – po minutě nevěděla, co bylo před minutou. Následovala neschopnost ani základních hygienických úkonů: ona si došla na záchod, ale nerozsvítila, nezavřela se, neutřela si zadek, a nespláchla po sobě. A, samozřejmě, neumyla si hnáty. Tak dostala jednorázové plenky. Pak začala utíkat, nejprve po ústavu a pořád se ptala na svého manžela, který ale zemřel už někdy kolem roku 2000. Pak začala utíkat i ven z ústavu, a protože její situace nebyla stabilisovatelná, skončila v psychiatrické nemocnici. Tam si pobyla měsíc, základně jí stabilisovali, ale vydrželo to taky cca měsíc, pak se situace opakovala. Nakonec skončila v psychiatrické nemocnici asi na dva měsíce, a tam umřela. Demence způsobuje ubývání mozkové kůry až do té míry, že jedinec není s to se napít, nebo najíst (s dopomoci). Umírají na zbytnění mozku.

Dementní lidé si svůj handicap neuvědomují. Oni problém nevidí, akorát zatěžují své okolí.

Paranoidní lidé. Paranoidní člověk si svou nemoc, poruchu, úchylku neuvědomuje (platí pro něj, že „blázen neví, že je blázen“). Pokud je to paranoia obrácená někde do daleka (sleduje ho CIA, odposlouchává GPU, atp.), většinou s tím není větší problém (Petr Cibulka: na všecko mu odpoví kyvadlo, proto ví, že každý je agent buďto KGB nebo GPU, i Američani, Číňani, všichni!). Pokud je však paranoia obrácena na bezprostřední okolí (manželka mne podvádí se všemi sousedy, děti mi kradou peníze …). Já třeba pamatuju bábu, ročník myslím 1917, která, na sklonku života, byla přesvědčena, že platí hodně za elektřinu proto, protože jí tam chodí „parchanti“ svítit, do baráku. A nebylo jí možné vysvětlit, že to je tím, že se změnila cena. Pokud to vede k napadání okolí, nebo třeba k nakupování pastí (na „parchanty“, co ti chodí svítit do baráku), atp., tomu jedinci to vymluvit není možné, pak je potřeba omezit mu svéprávnost, a zpravidla to končí i delší hospitalisaci.

Lidé s jinými bludy. Pokud je někdo přesvědčený, že je inkarnací Napoleona, nosí dvourohý klobouk a ruku zastrčenou za vestou, tak se asi nic moc neděje. Stejně tak, pokud si myslí, že je letadlo. Ale pokud je přesvědčený, že jsou s ním v místnosti „běsi“, a že jediné řešení, jak to opravdu vyřešit, je spálit ten barák, tak je asi jasný. Opět, bludy jsou bludy od toho, že se nedají vymluvit.