Kolik znáte lidí ze svého okolí, kteří si před sebou životem tlačí kuličku křivd?

lidi si myslím tlačí různý kuličky a kulička optimismu je třeba těžší než skleněnka ..ze svýho okolí znám jednoho, kterej si tlačí kuličku chlastu ..prej je lehčí než hliněnka ..;q

Pár takových lidí znám.
Každá lidská bytost je originál, má svou míru cítění a myšlení.
Proto záleží jen na jedinci,jestli jeho kulička křivd skončí zapomenutá v příkopě u cesty,nebo z ní budou doživotní okovy.

Já si tlačím kuliček.. to budou jednou lidi koukat, až to na ně vybalím, to se jim protočej panenky..

Upravil/a: bolak

Kolega má určité kariérní ambice, které ovšem neodpovídaly jeho schopnostem. Schopnosti se dají časem nabýt prostřednictvím sebevzdělání a zkušeností, ale chce to trpělivost. Kolega trpělivost nemá. Dává svoje ambice od začátku najevo, ale pokud nemá schopnosti, logicky je odmítán. Vyústí to v to, že se stává svým způsobem otravným a je odmítán čím dál nekompromisněji. Dokonce je potom odmítán už jen tak ze zvyku, i když časem nabyl zcela dostatečné schopnosti ke kýžené kariérní změně. Protože mu stále není vyhověno, prohlubuje se u něj pocit frustrace a křivdy a pak záměrně mstivě polevuje v iniciativě a výkonnosti. Z vyšších míst zcela pochopitelně se vytrácí poslední naděje, že by mu někdo kariérní postup umožnil.
Výsledkem je ukřivděný pracovník, neustále si stěžující na poměry, kterého nikdo nemá rád, protože jeho slovní projev je prakticky nepřetržitý řetěz stížností na poměry. Tím, že ho nikdo nemá rád, dále narůstá pocit křivdy – křivdová kulička.
Jak to skončí?