Kolik molu u cukrovky muže byt horní a dolní mez než umřu

Nejsou žádné mezní hodnoty glykemie při jejichž dosažení by se hned umřelo.
Je to o něco složitější.

Hodnoty glykemie pod 3 mmol/l povedou k hypoglykemickému šoku. Pokud do tohoto šoku upadnete a nedostane se vám pomoci můžete umřít. Není na to žádná hranice glykemie. Prostě při hodnotách pod 3 mmol/l můžete kdykoliv do hypoglykemického šoku upadnout.
POkud jste v hypoglykemickém šoku nevnímáte okolí a nepracuje vám mozek ( není vyživován glukozou, která chybí).
Příznaky hypoglykemie
Objeví-li se u vás hypoglykemie, zaznamenáte pravděpodobně některé z následujících příznaků: třes rukou, studený pot, mimořádná chuť k jídlu, zblednutí, bušení srdce, pocity úzkosti nebo zmatenosti, porucha koncentrace, dvojité vidění. Při nastupující hypoglykemii se nemusejí nutně objevit všechny jmenované příznaky, neboť snížení hladiny cukru v krvi je u různých lidí provázeno různými stavy. Je však velmi důležité, abyste se naučili varovné příznaky, které vás upozorní na snížení cukru v krvi, rozpoznávat

Hyperglykemie není tak akutní jako hypoglykemie a ihned se na ní neumírá. Dochází ale k poškození různých tělesných orgánů.

K rozvoji hyperglykemie dochází tehdy, kdy hladina cukru v krvi vzroste nad normální hodnoty. K tomu může dojít po snězení jídla s velkým množstvím sacharidů, při nemoci, vynecháním nebo dodáním nedostatečného množství antidiabetik nebo inzulínu. Při krátce trvajícím vzestupu koncentrace cukru v krvi není obvykle hyperglykemie vážným stavem, avšak enormně zvýšené hodnoty hladin cukru v krvi mohou být velmi nebezpečné, pokud nejsou včas a správně léčeny. Dlouhodobě i jen mírně zvýšené hladiny cukru v krvi mohou vést ke vzniku závažných diabetických komplikací.

Diabetes mellitus (zkratka DM), česky cukrovka, zastarale úplavice cukrová, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.
Cukrovka se léčí inzulinem, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. V buňkách je glukóza štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi a nedostatek energie (z toho však nevyplývá, že by diabetik měl neustále zvýšenou glykemii).

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Di­abetes_mellitus