Nešlo jen o odvahu, ale složité se do tzv. kapitalistické ciziny se dostat.

Většinou cestovali ti, kteří získali pozvání k návštěvě s tím, že dotyční budou pobyt hradit.

Mít pas, získat vízum, doložku, příslib devíz, potvrzení o odevzdání vojenské knížky, u zaměstnavatele podepsat prohlášení o mlčenlivosti.

Tak cestoval jeden můj kolega za bratrem, nebyl člen strany, ale zpravidla ho navštívili příslušníci STB a musel referovat.

Jak to byli s jinými „cestovateli“, nevím, jen něco o Hanzelkvo a Zikmundovi.

"Původně šlo podle Zikmunda vlastně o propagaci Tatry a dalších produktů československého průmyslu. „Zadruhé jsme samozřejmě měli ambice psát,“ podotkl Zikmund. A Jiří Hanzelka ho doplnil:

„Do Afriky jsme vyrazili jako mladí kluci, 26 a půl a 28 let nám bylo, a byli jsme plní touhy poznávat svět, zvlášť po tom protektorátním dlouhodobém vězení, a myslím, že jsme dost pilně pracovali jako ekonomové," vzpomínal Hanzelka.

„První cesta stála asi 20 tisíc dolarů, které jsme si samozřejmě koupili my. Tehdy byl dolar za padesát korun, stipendium nám na počátku pomohlo, pak jsme to všechno vrátili. Ale za těch 20 tisíc dolarů jsme získali pro Československo během cesty, jenom do jejího skončení, 3 200 000 dolarů,“ bilancoval Jiří Hanzelka.

Při druhé cestě v letech 1959–64 projeli Hanzelka a Zikmund Asii a Oceánii. Jejím výsledkem bylo několik cestopisů a také pozoruhodný dokument známý jako Zvláštní zpráva č. 4, která kriticky hodnotila stav sovětského hospodářství. Československý normalizační režim se je za to snažil vymazat z historie. Slavná cestovatelská dvojice už ale dávno byla legendou." atd.
https://www.i­rozhlas.cz/zi­votni-styl/cestovani/han­zelka-se-zikmundem-presne-pred-70-lety-vyrazili-na-prvni-cestu-projeli-afriku_170422063­0_ima

Dne 19. 4. 2017 to bylo 70 let, když vyrazili, takže ještě před „vítězným únorem“.

Poněkud mně uniká smysl tvojí otázky, ale buď si jist, že tehdy mohly vycestovat pouze držitelé výjezdních doložek a devizových příslibů. Těmi byli téměř výlučně stranou a uličními výbory prověření jedinci. Ostatní měli šanci obdržet dináry do Jugoslávie, resp. vystát nějaký zájezd přes cestovní kancelář.

Nebylo jich mnoho a ani to nemuseli být komoušové. Většinou to bylo možné jen za současné propagace našich výrobků, devizových prostředků bylo málo. Např. Zikmund a Hanzelka s Tatrou.

Mnohí aj nečlenovia KSČ cestovali do zahraničia pracovne. Prirodzene, vysielajúci podnik za nich ručil „strane a vláde“

Ak sa mám držať dikcie otázky, nie koľko ich cestovalo, ale koľkí mali odvahu a chceli cestovať. Tých bolo nepomerne viac.

Ale nie všetci mohli. Či už z finančných dôvodov, pre našinca to nebolo lacné, alebo z politických, prípadne obranno národohospodárskych dôvodov.

Nositeľ štátneho, vojenského, alebo hospodárskeho tajomstva musel byť preverený všetkými bezpečnostnými zložkami, možno už od hraníc NDR-NSR až po Kamčatku, zabezpečená jeho bezpečnosť a ochrana pred „nepriateľskými kapitalistickými výzvednými zložkami“ a ak sa dožil kladného výsledku, mohol vycestovať. Ale nebolo všetko naozaj tak, ako sa dnes o tej dobe hovorí. Ešte žijú pamätníci aj dobra a zla tej doby.

Takže pozor na správne znenie otázky.