když vázne řeč ..

Me se to jeste nestalo … 🙂
No , o pocasi – to je asi posledni varianta… tak bych se nahlas zeptala , co jsem asi tak jeste neprobrali… 🙂
Ale : neprijemne to je asi i te druhe strane a kdyz by nebylo uz co rozebirat , pak bych odesla. I kdyz : V polovine obeda to nekdy nejde. 🙂
Ted se ptejte na dovolenou , leto , prazdniny deti .. skolu …
v zime priprava Vanoce , Silvestr .. lyzovani .. -iv-

Ano, stalo. Začnu většinou mluvit buď o zahrádce, o zvířatech (pokud dotyčný má také třeba psa nebo kočku), o dětech (má-li je také!) o práci nebo o počasí.
Nebo prostě začnu vyprávět nějakou příhodu z dovolené – a on se většinou přidá.

S úlevou bych si oddychl, že ten otravný kecal je konečně zticha, a začal bych se v klidu opět věnovat svým záležitostem.

Záleží na tom, s kým tu řeč vedu. Jestli to je pracovní schůzka. Nebo soukromá s někým známým nebo cizím a jak hodně se známe.
Většinou hledám nezávazná témata nebo pokládám otázky.

Komunikuju s lidma, když mě něco zajímá.
Když mě nic nezajímá a nemám si s danejma lidma co říct, nekomunikuju s nima. Plytký konverzace o počasí a podobnejch blbostech nevedu, sorry. :)

A když je náhodou ticho, oba přemýšlíme, takže to nikoho nefrustruje…

Někdy mlčení ve dvou,je ta nejlepší komunikace.

Nejednoduší je, pokud vám to vážně vadí, začít další diskusi právě poukázáním na ticho.

„.....takový ticho, to je vždycky hrozně trapné…“