Pro zajímavost

Nacistické symboly a svoboda umění v Německu

Zajímavý je vztah zakázaných nacistických symbolů a svobody umění. Například Spolkový ústavní soud zrušil odsouzení vůli Hitlerově satiře na tričku jako nepřípustný zásah do svobody umění.17 Skutkově šlo o to, že obžalovaní, kteří provozovali malou tiskárnu, vyrobili a prodali celkem 156 triček se dvěma motivy, které jsou satirickým zobrazením Adolfa Hitlera. Za trestný čin používání označení protiústavních organizací podle § 86a StGB byli odsouzeni k peněžitému trestu.
Na prvním obrázku je horní polovina těla Adolfa Hitlera v uniformě obklopená obrysy Evropy. Pod figurou Adolfa Hitlera je nápis „European Tour” a pod tím malými písmeny výčet nacistických válečných tažení. Na druhém obrázku je černobílá fotografie uniformovaného Hitlera. Pravou ruku má zvednutou k německému pozdravu a na prstech této ruky má pověšené tzv. jo-jo. Vlevo stojí napsáno jméno Adolfa Hitlera a pod klubíčkem jo-jo: „European Yo – Yo Champion 1939–1945“.

Spolkový ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a uvedl, že satirická vyobrazení neztrácejí ochranu dle čl. 5 odst. 3 ústavy jenom proto, že jejich předmětem je označení některé z bývalých nacistických organizací. Tato vyobrazení připouštějí také interpretaci, že Hitler a jeho velikášství zde mají být satirickou formou zesměšněny. Sice nelze vyloučit možnost, že Adolf Hitler byl zvolen jako předmět zobrazení právě proto, aby vzbudil zájem a zvýšil obrat z prodeje triček s tímto motivem. To však nevylučuje posouzení těchto motivů jako „umění“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 ústavy. Ochrana dle čl. 5 ústavy by byla vyloučena pouze tehdy, pokud by posouzení díla jako satiry zcela zřejmě nepřicházelo v úvahu. Pro takový předpoklad ovšem nestačí jako odůvodnění, že zobrazení Hitlera na první, letmý pohled působí dráždivě a šokuje.

U nás platí, že samotné užití svastiky či jiného nacistického symbolu není automaticky trestným činem podle § 404 TrZ. Trestné totiž není zobrazovat nacistickou svastiku samo o sobě, nýbrž projevovat sympatie k určitému neonacistickému hnutí, které používá svastiku jako svůj symbol.

Pokračování v odkazu
http://www.iprav­nik.cz/cz/clan­ky/trestni-pravo/art_6595/hra­nice-svobody-projevu-nejen-ve-svetle-judikatury-spolkoveho-ustavniho-soudu.aspx

Běžný film není tzřejmě propagací fašismu, ale zachycuje historii, zobrazuje skutečnost, takže by nemělo jít o trestný čin. Jedině kdyby někdo fašismus propagoval a používal v rámci toho nacistické symboly.

Pri umeleckých produkciách, divadlo, film, keď to scénar predpisuje, to možno robiť. To zákon nezakazuje.
Je to podobné ako zákon zakazuje fajčenie v divadle na javisku, ak to má herec prepísané scénarom (režisérom) fajčiť môže, ale okamžite po prechode do zákulisia, musí cigaretu zahasiť a odložiť do popolníka s vodou. (viď požiarne predpisy pre divadlá)

Asi každý normální člověk chápe, že filmy, které mají pouze vytvářet iluzi nějakého příběhu, mohou takového člověka normálně vyobrazit. Samozřejmě, záleží také na kontextu, aby nedocházelo k nějaké propagaci nacismu, či jeho obhajobě…

Ve filmu se „hajluje“ jenom jako – stejně se jenom jako krade a zabíjí. Nebere se to totiž jako propagace fašismu. Je to furt lepší, než aby to „vykostičkovali“.