Když nějaké dítě řekne v dnešní době učitelce soudružko co se bude dít?

Nedostane poznámku, nebude se dít nic důležitého. I když záleží na učitelce… oni můžou dát poznámku, jak si usmyslí, klidně za kdejakou blbost.
Není to nic, co by něco porušovalo nebo to bylo dokonce urážlivé. Záleží, jak to bylo míněno a jak to tak učitelka vezme. Může to být i z legrace (a pak ještě záleží jaký vztah má ta učitelka s těmi žáky).

Soudruh, soudružka NENÍ žádný negativní pojem. Bohužel to komouši zprotivili a dnes to každému evokuje totáč a socialismus. Stranické, politické, služební oslovení kolegy nebo snad skoro každého, kteréhokoli občana v komoušovském státě (i mně je to kvůli nim nesympatické slovo, protože chtě nechtě v tom ten komunismus/so­cialismus slyším. Z jeho používání i jeho chápání se stalo tak trochu tabu). Soudruh je ale zkártka druh, společník, kámoš, souputník, spolupracovník,… to slovo i s jeho význami tu byly dávno před komunismem – i před jeho ideovými tvůrci. Setkáš se s tím i ve staré (ještě předkomunistické) literatuře. VFR, Napoleon a komouši prostě přinesli hlavně jen blbosti.

Upravil/a: Disraeli

Pochybuji, že dnešní děti to slovo znají.

Není na tom nic špatného. Jednou jsme měli v podniku na jednání delegaci z NSR.
Před koncem jednání vzal náměstek telefon a volal na dopravu: „Prosíme o přistavení aut pro delegaci soudruhů z NSR, pojedou na letiště“. Moc nahlas jsme se smát nemohli, ale škubalo to s námi, nakonec i s náměstkem, když si uvědomil co řekl.

Spousta proměnných, než aby bylo lze pregnantně odpovědět.

Nejprve bude záležet na tom, co to bude za učitelku. Jestli to bude baba hysteryczna (skloňuje se podle vzoru koza turystyczna), nebo bude mít nadhled, jestli nebude mít zrovna cyklus, jestli byla předchozí večeř opečována dostatečně „hluboce“, etc. etc. etc.

Potom bude záležet také na tom, co to bude za dítě, protože „není voják jako voják“. Jestli to bude dítě z charitosh rodiny, problematické, nebo to bude dítě od pana doktora, no a nebo dítě od „podnikatele“, co pracuje hlavně v noci, má dva kasina, tři burdeláky, taxislužbu a zastavárnu. Na tom bude velice záležet!

Pak bude záležet i na tom, kde to to dítě řekne. Víceleté soukromé „sportovní“ gymnasium v obci Hlavní město Praha, „základní“ škola v Ústecké lidově demokratické republice, učňák ve Velkovévodství Osoblažském, nebo celkově na území Lidové republiky Sudety. Ten přístup se bude, poněkud, lišit. Poněkud hodně.

Protože není dítě jako dítě, není škola jako škola a není soudruh jako soudruh!