Když mi příbuzný řekne, abych něco udělal, a já to udělám, udělal jsem to pouze proto, že mi to řekl?

To nelze říct ani u psa úplně, že něco udělal pouze proto, protože mu to někdo řekl.

Ano, psa lze vycvičit na nějaké povely, podle plemene, věku, péče, a jiných proměnných, je pak bude, více či méně, plnit. Ale i pes má svobodnou vůli. Sice omezenou, ale má, je schopen určitého racionálního vyhodnocení situace, je schopný se přizpůsobit, neumí však vyřešit dillema: pokud psa „tlačí“, a zároveň má před sebou misku žrádla, nedokáže odolat pudu žrát (pokud není vysloveně přežraný k prasknutí), takže půjde žrát. No, ano, ale protože ho „tlačí“, tak tím, jak žere, tak ho bude „tlačit“ více, ale zároveň pes prostě neodejde vykonat potřebu ven, protože tam má to žrádlo, a kdyby odešel ven, mohl by o to žrádlo přijít (pud, i když ví, že nikde poblíž není žádný pes, a i když mu deset let jeho žrádlo z jeho mísy nikdo nevzal, prostě pud říká: mohl by), takže se vyschraní vedle, i když ví, že nemá. A pak se tváří provinile, a „já nic“.

Ale Ty nejsi pes, jsi člověk. Máš svobodnou vůli. Vždy jsi odpovědný sám za sebe, a to, co popisuješ, je pouze neochota tuto odpovědnost přijmout se všemi důsledky.