Když kaskadéři předvádějí pád a padaj do krabic, tak jde o běžné kartonové prázdné krabice?

Za počátek české kaskadérské školy se často považuje Limonádový Joe, skutečným startem však byla Tarzanova smrt z roku 1962. Tehdy se použily polštáře položené na dřevěné bedny.

Teď kaskadéři padají do krabic a při tom je důležitá koordinace ve vzduchu. „Když padám po nohách, těsně před dopadem se přetočím, abych se tzv. rozplácla a nepropadla krabicemi. Když to neuděláte, můžete si způsobit zranění.“

Našla jsem , že skok z výšky 25 metrů (pro srovnání výška Nuselského mostu je 42 m) z mostu v Prokopskému údolí „jistilo“ kaskadérovi 3000 papírových krabic.

--
V diplomové práci pak je uvedeno toto:

Jednotlivé krabice, které se pro seskoky užívají, nejsou jejich uzavíracími plochami
spojeny v pevný útvar lepidlem nebo jiným typem spoje, ale jsou systematicky těmito
uzavíracími plochami prokládány.
Velikost krabice je závislá na charakteru daného seskoku. Bylo mi řečeno, ţe standardní velikost krabice je srovnatelná s velikostí klasického rodinného televizoru (neuvaţujeme ploché LCD).

Při otázce, jestli existuje poměr výšky krabic k dopadové výšce, odpovídali dotázaní kaskadéři vcelku rozdílně. Bylo to dáno typem využívaného kartonu.

Dva poměry se ale shodovaly nejvíce a to: Seskoková výška 10 metrů k 1,6 metrům výšky krabic s hmotností osoby 75 kg.
Seskoková výška 15 metrů ke 2,5 metrům výšky krabic s hmotností osoby 70 kg.

Existuje i moţnost sniţovaní výšky krabicového systému vhodnou vyplní, jako například drolený polystyren, velké mnoţství malých prvků z polyetherové pěny nebo polyuretanové pěny.

Typ kartonu je obvykle dvouvrstvý. To znamená sloţení z rovného/vlni­tého/rovného/ vlnitého a nakonec rovného pásu papíru. Tloušťka tohoto typu bývá kolem 5 mm.
Pro zajištění základní impregnace se celý systém přetahuje igelitovou plachtou.

Chovaní kaskadéra závisí na poţadované poloze při skoku. Je důležité jestli má skákat “po hlavě“ nebo “po nohách“.

Když osoba skáče “po hlavě“, padá tak, ţe padá na záda a rozloží své tělo do plochy. Při druhé variantě skoku “po nohou“ se osoba snaţí zabalit do klubíčka (slangovým výrazem klasický kufr) a dopad tak působí jako dopad do vody. Oba styly jsou v dokonalém provedení bezpečné. Problémem je, že sebevrah styl neřeší.

U seskoků do krabic není přítomný trampolínou efekt, jelikož se celý systém chová homogenně. Proto je možné si dovolit skočit blíže ke krajům systému aniž by se osoba obávala sklouznutí mimo dopadovou plochu jako u matrací a podušek.

Z různých internetových zdrojů