Když člověk prožije nervové zhrouceni, je to jako restart a pak zase vše ok?

Já ti na to odpovím konkretnim připadem..

Můj kamarád byl úplně normální…
Víš, časem mél problémy doma, problémy v práci, dona z nej vysavaly prachy, délali mu peklo..
V práci ho štvalo, že je opravdu nedocenénej, když makal jako pes a ostatní si nékde zašitý vykuřovali..
Nebyl nedoceněný penězi, ale uznáním ostatních.

Bral asi 50–60hrubýho. Žil bez ohledu na peníze, v podstatě mu hodné lidí zavidélo..
On z domova utíkal do práce a z práce utíkál domů, kde ho to zase štvalo…
Prosté kolikrát do práce nepřišel…
Tak mu zacali volat, kde je… On nékde seděl v autě, mél prosté deprese… Šílený deprese… Nemél koníčky, jen práci..
Nasel psychoterapeuta a zjistil, ze z nej akorát taha prachy… Ano, je to tak… …
My jsme se mu snažili udělat klidný prostředí…
Já ho vzal na celej den pryč, když jsem mel cestu do Brna… Vzal jsem ho sebou, bavili jsme se, byli jsme na jídle.. Ale hlavně jsme byli celej den pryč…
On mel neskutecny deprese, ale skryval to…

Proste se někdy přestal ozývat a jel někam za město, někam pryč … Na celej den… Pro nej to bylo hrozny…
A ještě horsi pro nej bylo, když se nikdo nezajímám o to, kde je… Jako kdyby ho nepotrebovali..

Dlouho se to zhoršovalo, než se v praci pohádal,psychicky se zvroutil a zkusil se podřezat vylamovacim nožem…
Nepovedlo se.

Týden byl doma… A potom se už normalne bavil…
Od té doby je v pohodě… Nesnázi se to zkusit znovu…

Já si osobně myslím, že to psychické zhrouceni je jeden ze způsobu, jak se z toho dostat.
Buďto prášky, terapie, smrt nebo se zhroutit..

Ber to jako když nafukuješ balonek… Když je preplneny, praskne… Neni to restart, ale ten človék je rázem jako vyměnenej..

… vždy to zanechá jizvy …