Kdy vznikly závodní jídelny na pracovištích? Jsou i jinde ve světě?

Historie tzv. závodního straovávání

"Hlavní pohnutkou, která vedla k budování závodních jídelen prvorepublikové továrníky a později nacistické okupanty, bylo zvýšení efektivity práce. „Kázněme především zažívací a vyměšovací ústrojí. Ráno naplňme dokonale prázdný žaludek a vyprázdněme se. Nemusíme tak mysleti dopoledne ani na restaurace, ani na toaletu,“ cituje ještě Hanáčková knihu Baťa: Myšlenky, činy, život a práce z roku 1929.

Na to pak plynule navázal komunistický režim, ve kterém se podle vzoru Sovětského svazu „technologie přípravy jídel, organizace a plánování společného stravování staly vědními obory. Vědeckými metodami bylo například dokázáno, že teplá strava před nárůstem pracovního výkonu (cca v 5. hodině práce) pozitivně ovlivňuje produktivitu pracovníka a zvyšuje ji o 5 až 10 %,“ píše Eva Slunečková v příspěvku omunitní stravování jako nástroj ideologie. Slunečková přímo cituje ideology, kteří usilovali o „oslabování hospodářské funkce rodiny“ a maximalizaci podílu veřejného stravování, aby se tak vyhranili proti (tehdejšímu) kapitalistickému modelu.

Jak následně popisuje Emma Pecháčková v článku Dějiny společného stravování v Československu, režim tuhle válku prohrál. V půlce padesátých let se plošně zrušily polední přestávky, lidé si zvykli chodit na velké jídlo domů po práci, a tak zatímco se v roce 1956 stravovala v jídelnách třetina pracujících, v roce 1972 už jen 17,4 %. Komické pak byly bezmasé dny zavedené kvůli nedostatku masa – a natruc stanovované na čtvrtky či pondělky, jen aby nevycházely na páteční katolický půst.atd.

Zdroj: https://finmag­.penize.cz/re­cenze/304255-male-dejiny-kantyny

Přečtěte si v odkazu, jak je to s přestávkami na obědy v USA

https://www.the­balancecareer­s.com/breaks-and-lunch-requirements-1918071

Jídelny, které mají jiný charakter než u nás jsou ve školách, věznicích, kancelářských budovách i továrnách. Více v odkazu.

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Cafeteria

Závodné jedálne, prirodzene, nie v takej podobe, ako ich poznáme u nás, vznikli už v staroveku.
Vtedajší páni, „podnikatelia“, si uvedomovali, že ak dajú ľuďom, (berme že aj otroci, nevoľníci boli ľudia, aj keď nemali žiadne práva) najesť na mieste ich práce, nestratia čas ich presunom počas k ich ubytovniam, aby sa najedli a môžu tak spraviť viac práce. Neboli to jedálne podľa našich predstáv so všetkými výdobytkami „vyššej spoločnosti“ a hygieny, ale bol to priestor, kde sa ženy a deti pripravovali jedlo vo väčšom množstve naraz.V súčasnosti by sme asi toto jedlo rovno vyhodili do odpadu.
Podobne to mali „zariadené“ neskôr aj v stredoveku remeselníci napríklad pri stavbe kostolov a palácov, počas prestávky jedli pri spoločnom stole na náklady majiteľa stavby.
Takto obedovať mohli len v čase, ktorý im určil majiteľ, zamestnávate,ľ na prestávku. V inom čase jedálne boli pre zamestnancov neprístupné. Ale to vlastne platí aj dnes.
Moderný spôsob spoločného stravovania v interných jedálňach, aký poznáme dnes popisujú Drap a annas vo svojich odpovediach. Tento spôsob „závodného stravovania“ je rozšírený na celom svete.
Veľkou zmenou bolo závodné stravovanie, kde spoločné stravovanie v závodnej jedálni bolo pre zamestnávateľa nerentabilné, bolo stravovanie v externých verejných jedálňach za zamestnanecké stravné poukážky, ktorých hodnotu platí zamestnávateľ a rozdiel medzi predajnou cenou jedla a cenou poukážky si zamestnanec dopláca zo svojho. Objavili sa v 2.polovici minulého storočia.

Upravil/a: led

Přesný čas zřejmě nikdo neurčí, vznikalo to postupně, už za první republiky byly různé způsoby stravování na pracovišti. Třeba v textilkách v Brně, kde bylo hodně lidí dojíždějících z venkova, byla na každý úsek paní, která za jistý peníz každý den vařila a zaměstnanci tam měli teplou stravu. Baťa po vybudování závodu měl své kantýny, jídelny, tam to bylo povýšeno na samostatný ziskový cech, který vydělával a i tím přispíval k zisku firmy. Samozřejmě u menších firem s málo zaměstnanci si stále museli nosit v kastrůlku z domu. Pokud bylo už více lidí, majitel dobře věděl, že se mu vyplatí, když zaměstnanci se budou mít kde najíst a budou jíst ve stejnou dobu.

Nevím, jestli jsou i jinde ve světě,
ale u nás byly už za první republiky (např. Baťa).

K odpovědi Annas:
Bezmasé pondělky podle mne měly jiný důvod → v neděli, později
v sobotu a neděli se na jatkách nepracovalo, takže v pondělí nebylo
k dispozici maso.

Závodní jídelny pamatuji až od 70. let, kdy už zaměstnanci měli
na výběr z dvou hlavních jídel, z toho jedno bezmasé → i v pátek.