Odpoveď byla označena jako užitečná

Můj mozek mě čím dál častěji překvapuje tím, že si zaboha nevzpomenu na nějaké slovo. Myslím, myslím až, mi z uší jde pára – a nic. Tak zpravidla rezignuji, říkám si: později si vzpomenu. Taky že jo. Jedu takhle výtahem, najednou mi to bleskne hlavou, aniž bych se snažil a vykřiknu třeba: ADENOSINTRIFOSFÁT!! Bába – spolucestující se strašně lekne a vyvalí na mě oči.
A ty opice? Jsou poťouchlejší, srandovnější, smradlavější, ale nikdy ne chytřejší, než já. Zato si víc pamatujou.

Když jsem byla ve velkém stresu, nevzpomnela jsem si na léta používaný PIN kód nebo vlastní telefonní číslo. Hrozná věc.

Chtít po mozku, aby svýho nositele překvapil a být pak překvapen? To mně přijde stejně pravděpodobný, jako chtít najít na světě tu pravou partnerku a pak ji najít. (;

To nesouvisí s mozkem , ale s daným stavem. Pokud jsi v dobré pohodě, náladě, tak ti to myslí a sršíš nápady a divíš se, proč ti nevolají, že tě navrhují na Nobelovu cenu. Jindy máš takovou náladu, že nemůžeš nikomu přijít na jméno a připadá si, že máš prázdnou hlavu. To, co do hlavy dostaneš, tam pořád je, ale vybaví se ti to jen za určitých podmínek.

Popravdě mne překvapuje výhradně negativně. Očekávám od něj 100% výsledky a ten dobytek nejen že je nepodává, ale dokonce si dovolím tvrdit, že s postupujícím věkem funguje čím dál HŮŘE!! Nevděčnej hajzlík to je, všude ho s sebou tahám, na každej dlabanec, srandu a vůbec a on se mi takhle za moji starost odvděčí!?! ;) :)

Namátkou o víkendu. Nechal jsem část nákupu v kufru (hajzlpapír), takže se SPECIÁLNĚ pro něj vracím (žádný jiný podstatný důvod k té procházce NEBYL). Dolil jsem vodu do ostřikovačů, vyhodil z auta zbytečný bordel, přinesl z něj polštářek na vyprání a ten blbej hajzlák jsem s sebou nevzal! Normálně by si můj mozek zasloužil nafackovat za takové hnusné selhání, ale kdovíproč se mi to dělat nechce. ;) :D :D