Kdy se objevily první záchody? Jaká je historie jejich vzniku?

Zmínka o lidském odpadu je stará více než 3600 let a je o tom zápis i v bibli. „A budeš míti kolík mezi nástroji svými, a když bys chtěl sednouti vně (svého stanu), vykopáš jím důlek a obrátě se, zahrabeš nečistotu svou…“(Pátá kniha Mojžíšova, kap. 23:12–13). Už ve 25. století př. n. l. měli lidé z oblasti Harappa v každém domě vodní toalety spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Toalety byly i ve starověkém Egyptě a Číně. Římané je měli v lázních, posléze i doma a ti bohatí používali luxusní latríny s více sedátky a opěradly vytesanými z mramoru, samozřejmě napojené na kanalizaci.

Zdroj: http://www.ul­kras.cz/wc.htm

Nejstarší „splachovací" záchody našli archeologové na Krétě. Vznikly někdy do doby 3000–1500 let př.n.l. Velice vyspělí byli v tomto směru i v Indii – 2500 let př.n.l., v Egyptě – 2100 let př.n.l., v Římě – 2000 let př.n.l. Pozadu nebyli ani Babyloňané a Sumerové.
Důležité je poznamenat, že dříve se lidé za své tělesné potřeby rozhodně nestyděli.
Zkusme si to představit.
Jsme státníkem ve starém Římě, právě probíhá důležité jednání s Caesarem a střeva se dožadují vyprázdnění. Žádný problém, zkrátka si luskneme prsty na sluhu a on nám přinese stříbrnou nádobu. My můžeme v úplném klidu konat potřebu a diskutovat s konzulem o zvýšení daní.
Staří Římané měli latríny původně situovány do rohu kuchyně.
Stejný postoj k těmto potřebám měli i ostatní starověké kultury.
Alexander Cummings, anglický hodinář, si roku 1775 nechal patentovat první skutečný splachovací záchod
První veřejné splachovací záchodky byly otevřeny roku 1852 v Londýně. Toalety byly jen pro pány, dámy si musely počkat.
Historicky nejstarší záchod v Čechách se dochoval na hradě Přimda u Rozvadova, který byl založen roku 1121.

Zdroj: http://www.stas­tnezeny.cz/in­dex.asp?menu=993&re­cord=9082

Docela důmyslně to měli zařízeno mniši v cisteriánském plaském klášteře na severním plzeňsku. Klášter byl založen kolem roku 1100 a je postaven na vodě. V těsném sopusedství teče řeka Střela.
Mniši toho využili a záchody mají nad tekoucí vodou. Takže dokanalý splachovací systém i s přírodním vodovodem.

Klášter je postaven na 1500 dubových kůlech ke kterým byla přivedena voda ze Střely aby kůly neshnily. Kůly které jsou celou tu dobu pod vodou vlastně zkameněly a není ani v dnešní době problém s jejich životností.

Vývoj uspokojování přirozených lidských potřeb vedl jednak ke stálému technickému zdokonalování příslušných zařízení, jednak ke stále pokrytečtějšímu mlčení o všem, co s danou věcí souviselo. Nic neuráželo jemnocit lidí tak jako neomalená upřímnost. Prvý splachovací záchod v moderních dějinách vymyslel Angličan John Harrington roku 1597. Postavil ho ve svém paláci, a tam zaujal jeho kmotru královnu Alžbětu I. tak, že si ho nechala postavit i ve svém paláci v Richmondu. U toalety byla malá nádobka a z ní stříkala voda do mísy řadou důmyslně ukrytých trysek. Odpad byl sveden potrubím do žumpy. O svém vynálezu napsal sir Harrington útlou knížku, kvůli které však sklidil ve společnosti šlechticů jen posměch. Přesto se v Anglii dodnes říká splachovacímu záchodu slangově „john“ (údajně na jeho počest).

Jak se lidé očistili po použití záchodku v dávné minulosti, lze samozřejmě jen spekulovat. S největší pravděpodobností užívali různé rostlinné materiály (listy, mech, trávu, seno) anebo jiné dostupné materiály (hadry, hobliny, písek, mušle). Ve starověkém Římě používali patricijové speciální mycí houby (které se lovily na mořském dně). Obvyklé rovněž bývalo, že se poté lidé omyli ve vodě.

Dříve než vymyslel Angličan John Harington záchod se splachováním na principu ventilu a dal jej roku 1597 nainstalovat v richmondském paláci královny Alžběty I., která si už delší dobu stěžovala na zápach nevyčištěných nočníků (stojí za zmínku, že Angličané na jeho počest říkají dodnes záchodové míse john), měl splachovací záchod za sebou již dlouhou minulost.
Prozatím nejstarší splachovací záchod byl nalezen ve vykopávkách knósského paláce na Krétě z období asi 3000 až 1500 let př.Kr. Kromě dřevěného sedátka byl vybaven nádržkou na vodu, která se přiváděla z cisteren na dešťovou vodu. Rovněž královská koupelna s freskovou výzdobou stěn a terakotovou vanou s basreliéfy vodních motivů s rákosím svědčí o poměrně slušné hygienické úrovni – alespoň na královském dvoře.
V Indii asi 62 km od města Ahmedabad v západní Indii se kolem r. 2500 př.Kr. používaly splachovací toalety s poklopy. Trůní typ klozetu, vytesaného z vápence, byl znám již ve starém Egyptě kolem r. 2100.
V Babylónii se záchod vyskytoval ve formě pozemního otvoru, v paláci Sargona Velikého bylo však nalezeno šest toalet s vysokým sedátkem. V řeckém Olynthu, metropoli zničené Filipem Makedonským v r. 432 př.Kr., byly domy vybaveny koupelnami a latrínami…

Zdroj: http://www.rev­prirody.cz/da­ta/0206/zachod­.htm