Kdy jste si naposledy vylezli na strom?

To už je moc a moc dávno … S kamarádkami nám nejvíc chutnaly třešně trhané přímo ze stromu.

Doplňuji:
V mládí jsem žebřík nepotřebovala, dnes už ano.

Upravil/a: annas

Vylezla pomocí „kozy“ na třešeň ,ale neslezla!Manžel musel přispěchat na pomoc.Co jsem všechno za tu chvíli slíbila.Letos.

Bylo mi tehdy asi 16\17,sourozenci mě čekali na cestě z brigády a společně jsme vylezli na strom.Byla to višeň,ze ktré jsem pak spadla,když pode mnou rupla spodní větev a následně i ta,co jsem jí držela rukama.
Od té doby mám jakýsi argument,když se mě někd zeptá,jestli jsem spadla z višně,můžu říct,že ano.....-)

Je to asi tři týdny.Vím kde jsou staré jabloně které mají velmi chutná a štavnatá jablka.Nikdo je nesbírá.Žádná jablka z marketů dovážená z Holandska,Polska nebo JAR se jim nevyrovnají.Vrátil jsem se holt do dětství.:-)

Naposledy tusim minuly tyden.

A lezeni nahoru je prijemny pocit! Lezeni dolu je uz pak mene prijemny pocit XD

Před měsícem na třešně…

Když sem slejzal, žebřík sjel a málem jsem se přizabil …, taky dobrá vzpomínka *_-

je atavistická vzpomínka na doby, kdy ovoce ještě rostlo na stromech, a ne v supermarketech ne i Vietnamců.

Tak to náhodou vím… to už bude 25 let – šly jsme s kamarádkou na třešně a ona mi udělala „hřbet“ a já vylezla na strom , nacpala jsem se třešní, jí jsem taky natrhala a pak jsem se bála dolů skočit . … trvalo to chvíli než jsem sebrala odvahu a hups… no trošku jsem domů pajdala, ale a náramně napapaným břichem plným třešní a to už jsem měla děti …ty na mě čekaly doma :D :D :D-snad je tenkrát hlídal manžel.

„Jen tak“ ani nevím. Ale dnes jsem trhal švestky.

tak to už je dávno…když na strom vylezla kočka a nechtěla dolů, nebo se bála
Doplňuji:
motto: disciplína, vy kluci pitomý, musí bejt ! bez ní byste lezli po stromech jako vopice ! ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí (voj.Josef Švejk).

Upravil/a: lexx

Je to asi 5–6 let, to jsem na strom vylezla naposledy (pro švestky) a taky jsem pěkně žuchla dolů, protože se se mnou zlomila ztrouchnivělá vě­tev.

Já lezení po stromech miluju. Je to krásný pocit sedět nahoře ve větvích a jen tak se kochat krajinou. Když mám příležitost, neváhám a na strom si vylezu. 🙂

Já dnes,včera,před­včerem…vlastně pořád lezu na stromy.Ehm…no,jenom na ty už ležící.Jsem dřevorubec.Jinak v mládí pořád.Do pár metrů.Prodělal jsem lezecký výcvik na sběr šišek,sice jsem se nepos…,ale moc kulturní zážitek to nebyl,být obtočený s lanem v 25 – 30 metrech nad zemí,když vám začne foukat vítr.Naši mazáci si ještě vymysleli,uřezat na cvičebních lezeckých stromech větve deset centimetrů od kmene.Když se vám pak rozjely stupačky a sletěli jste s lanem až k zemi,měl jsem pocit,že mi koule zůstaly někde nahoře.

vzpomínka na doby kdy lidi ještě lezli po stromech? myslíš 50. léta?

Přesně před deseti dny. Ale nebylo to teda „jen tak“, ale kvůli hře. Nicméně jsem si to moc užila – čtyři metry nad zemí na polorozpadlým posedu a ve větvích, nade mnou zelená koruna a nad ní svištěly letadla. Dlouho jsem jen seděla a koukala.

Zdroj: http://img7.raj­ce.idnes.cz/d0702/5/­5318/5318144_cfc5eb­bca211b557ee818f083fbf4­9cc/images/IM­G_0125.jpg