Avatar uživatele
dudu

Kdo z mladších se kochal pohledem na „poctivě“ rozkvetlou louku??

Vážení, chci se Vás zeptat na zdánlivou banalitu. Když jsme v devadesátých létech začali cestovat na západ, m.j. jsem tam obdivoval ty až synteticky zelené a upravené plochy okolo domů i v horských oblastech. Avšak nedávno jsem vzpomínal na rok 1975, konkretně na měsíc červenec kdy příšla na svět naše prvorozená. Tehdá jsem se snažil uklidnit svoje očekávání procházkou po loukách nacházejících se okolo mého rodiště, t.j. v podhůři Českomoravské vysočiny a rozpomněl se na tu kvetoucí krásu kolem.
Dnes všechny dostupné traviny sečeme skoro týdně, máme sice uklizeno avšak vytváříme si takto sice upravené, ale sterilní a fádní prostředí. Mám pravdu nebo se mýlím. Jsem sám komu se po přirozeně rozkvetlé louce stýská?
Doplňuji:
Samozřejmě, že kolega Drap má pravdu, ale já měl spíše na mysli plochy blízko našich bydlišť.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: dudu

Zajímavá 9Pro koho je otázka zajímavá? kenyrts, annas, vagra, aramah, johana 56, fcoop, anonym, gagaga, marci1 před 4017 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

V létě jsem navštívila ve své rodné obci krásné údolí, které lje obklopené stráněmi se smíšenými lesy, mezi nimi ční několik vysokých skal. Kolem řeky, která zde protéká, se rozprostírá louka. Byla jsem překvapená, že je louka stále v původním stavu, tedy taková, jak jsem ji znala ze svého mládí.

Různé druhy trav s barevnými květinami působí jako balzán na duši – rozkvetlá louka urprostřed lesa … Určitě je krásná i na jaře, když se všechno začíná zelenat, na podzim louka hýří barvami spadaného listí a bílý sníh v zimě celé údolí rozjasní…

Najdou se místa, kde sama příroda rozhoduje, jak budou vypadat … Snad se jich najde mnohem víc … vyvolal jste u mně hezké vzpomínky …
Doplňuji:
Ach jo. Měnila jsem stylizaci, bota – u mě vzpomníky., balzám.

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Sice jich moc nezbylo, ale pořád se ještě přirozené louky dají najít. Znám jich několik.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
marci1

Také se mi po nich stýská, ale ještě se najdou. Na procházkách je vyhledávám a domů si nosím kytičku kopretin a jiných lučních květů. 🙂

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Přátelé uklízeli půdu na šumavské chalupě, vymetli půdu a vyhodily smetky na loučku
u chalupy a příští rok měli „starobylou“ kvetoucí voňavou louku.
Já si tyto typy luk ještě pamatuji, dalo se to trhat a dávat do vázy, louky byly živé hmyzem a motýly.. Byly barevné, i pokosené pak jako seno krásně voněly.

Doplňuji:
oprava: vyhodili
A proč je otázka pro „mladší“?

Upravil/a: anonym

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

jasně že máš pravdu ..a k nápravě stačí pouze najít a označit každého, kdo vede nepřirozený život, byť by byl plný luxusu. Pak se přírodním přirozeným lidem stýskat přestane ,)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

V Kuníně jsem za domem měla část zahrady osetou travní směsí s lučními květinami. Byla to německá směs a dost drahá. Plocha se sekala 2–3 krát ročně, aby kytičky měly čas vykvést. Pravdou ale je, že každý rok jich bylo méně. Zahradní prostředí jim nejspíš úplně nevyhovovalo.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Nuk nuk

Nevím, kdo je patří do kategorie „mladší“ a kdo už ne, ale vzhledem k tomu, že Tvoje prvorozená je jen o rok mladší než já, tak asi do této kategorie spadám :)

Tak tedy, pohledem na rozkvetlou louku jsem se měla tu čest kochat x krát ve svém životě. Měla jsem to štěstí, že ač jsem vyrůstala v jednom z pražských sídlišť, hned za domem jsme měli kus docela obyčejného háje s naprostou neupravovanou luční plochou (dokonce na ní prý roste u nás málo běžný kavil).
Navíc jsme s rodiči jezdili do přírody poměrně běžně, takže pro mne byly lesy a louky takovým trochu druhým domovem.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek