Kdo může za oddělení Československa ?

reagujem týmto na dodatok od dr.Axl:

požiadavky pána Mečiara (ktoré fakt, ale fakt nemám rád) boli PRIMERANÉ, a to z následujúceho:
konverziou vnútenou pánom Havlom (hm, opäť český politik) bolo na Slovensku zlikvidované 80% ťažkého, najmä strojárenského priemyslu (v ČR konverzia neprebehla, zbrane sa tam vyrábajú i dnes a vyvážajú sa tiež, konverzia sa týkala iba priemyslu v SR).
Takže: pán Mečiar (nech mu je politické nebo ľahké) iba chcel opäť postaviť slovenský priemysel, ktorý zlikvidovali českí politici, na nohy.
Ale to nemali v pláne českí politici financovať, viac sa im pozdávalo všetko voziť z ČR do SR (vtedy federálnych).
V podstate sa na Slovensku musel priemysel ZNOVA vybudovať, a ani po 20 rokoch sa nedá povedať, že je vybudovaný.
Poľutovaniahodné je, že českí politici začali, keď už nemohli likvidovať slovenský priemysel, ničiť i ten vlastný.

Na konto autora dr.Axla musím poznamenať, že jeho pohľad je, jemne povedané, neostrý.
Áno, možno bolo v Bratislave viac Rakúskeho tovaru ako v Prahe, ale podobne tomu bolo na južnej Morave a Českobudejovicku (ako je aj dnes), severočesi si zasa chodili prilepšovať do Poľska (hm, keď bolo čím), atď.

Pripadá mi (srry za slovo) hlúpe porovnávať, čo kto mal a kto čo nie (Česi vyrábali autá a lietadlá, Slováci pestovali obilie, atď.) a kto mal aké výhody (troška to zaváňa nacionalizmom, keď nie šovinizmom) a nevýhody (pokiaľ sa to myslí vážne ako názor).

Mimochodom, Arygnoc podniká i v SR, ale v žije v ČR, lebo má odtiaľ matku svojich detí, ale to je vedľajšie.

Ekonomická sila Slovenska je taká, aká je, podobne to platí i pre ČR (ja viem, ČR sa nejaká kríza netýka, veď pán prezident ju nikde nevidí), s tým nič neurobíme, najmä keď vidíme, kam sa to všetko rúti.

Takže, dr.Axl, trocha viacej nadhľadu nezaškodí.

ad arygnoc, (milý Martine), rozhodně jsem setě nehodlal nikterak dotknout a uznávám, že jsem použil trochu nadsázky jako protiváhu zcela zavádějící interpretace tazatele, že jsme se my odtrhli!!
Nedivím se, žes na to reagoval, ale ty zajisté pochopíš, že jsem to za Čechy, jimž se takto podsouvá něco nepravdivého, nemohl ponechat bez uvedení na pravou míru.
Zkusím tedy trochu nadhledu – Slováky mám rád, rok jsem byl v Popradu na ŠDZ (Škola dostojníkov v zálohe), v jedné z předchozích firem jsme měli celou partu slovenských montérů, s nimiž jsem vždy bezproblémově vycházel, jezdili domů jednou za měsíc a s mnohými dodnes kamarádím, či jim dohazuji kšefty, pokud se trhli a zařídili si ŽL. Tebe jsem opravdu uvedl jen jako náhodný příklad pro snazší pochopení ostatních.
Před r. 89 jsem jezdil pravidelně ke slovenským obchodním partnerům. V Ro6ňavě a Filakovu, pokud jsem si v trafice neobjednal maďarsky, tak mne odmítli obsloužit, i má čeština mi byla prd platná. Chodil jsem s dívkou z Récy pri Senci. Při víkendové návštěvě mne vzala na zájezdové ochotnické představení v oblasti Žitného ostrova. Po představení nás hnala k autobusu lynčováníchtivá parta místní minority.
Na Slovensku jsem se pravidelně setkával se šovinizmem (na veletrhu v Žilině nebo Sympomech v Bratislavě s VTS, mne šokovaly plakáty jako, „Každý Slovák do SSM“, pod tím tlustým černým fixem připsáno: „a každý čehún do prdele!“.
Jako kluk, když jsme s tátou a sestrou cestovali coby malé děti, jsem zažil něco, co jsem tehdy nechápal. V nádražní restauraci v Banské Bystrici, po únavném cestování, nám jako Čechům odmítli přinést oběd. Opakuji, s ničím takovým jsem se nikdy v Čechách nesetkal. Zato jsem vyslechl vyprávění starších pamětníků, jak jste se měli lépe než my, za Tisova Slovenského štátu (kdy jste za nacionalismus zaprodali spojenectví s Hitlerem a vzápětí uplatňovali územní nároky na úkor předválečné ČSR).
S led také komunikujeme a když jsem na slovenské verzi Odpovědí vyhrál výherní poukaz, pomohla mi to v Bratislavě vyzvednozt a zaslat, kdy slovenský Mall odmítl zaslat na českou adresu a uznával jen slovenské účastníky, což český Mall naprosto nerozlišuje.
To není stará zaujatost, ale holá loňská realita, zažitá na vlastní kůži.
U Prioru jsem mluvil o oficiálním zboží na pultech, ne to co si jihočeši vozili soukromě.
V čem se zajisté shodneme, jsou min. 3 věci:

1. Obyčejní lidé se nechtěli trhat a mnohým to vadí dodnes.
2. Vyklizení zbrojních trhů nám oběma nesporně uškodilo a bohužel nevratně, protože uvolněné trhy okamžitě obsadila konkurence.
3. Krize zákonitě postihuje všechny, tedy i nás, jediná výhoda, že zatím nemáme €.

Doufám, že alespoň u tabulky v odkazu na sedmnáctku Eurozóny, připustíš objektivitu a nezaujatost.
Bylo by to na delší povídání, ale jasné je jedno, volání po rozbití federace znělo jednostranně z východu, nikdy od nás!

Na margo reči, ten istý problém niekedy cítim aj v civilizovanej Prahe. Viem, že mi hneď všetci odpovedia: Jó, Pražáci, to je stát v státě… ale platí to aj na Komárno. Na vidieku(českom i slovenskom) to nepoznajú.
PS.
Konečne viem, o kom mi to hovorila tá maďarská dívka z Réci (pán z Prahy), nič v zlom. Len vidíš že Slovensko je malé, každý pozná každého :)

ad led, dívka už v Réci nebydlí, je to Slovenka a honili nás Maďaři.
Tak jsi tutově mluvila o někom jiném, kromě toho už je to nějaký ten uherský pátek! Kdoví, kde jsou dnes tehdejší aktéři.

To je možné, tá dívka má teraz už niečo cez 40

Opomněl jsem i jednu velice podstatnou perličku z naší legislativy. Slovenský jazyk jako jediný z ostatních států, je uznáván jako 2. úřední, díky čemuž slovenští studenti na českých VŠ nemusejí platit stejně, jako kterýkoliv jiný cizinec. Díky tomu došlo v poslední akademických ročnících k neúměrnému nárůstu zajmu o studium, že dokonce některé školy musely odmítat i české uchazeče o studium.
Zjednodušeně řečeno, bylo slovenské etnikum zvýhodňováno podle kritérií parity na vládní i obecné úrovni, ale na 2. straně byly slovenské aktivity posuzovány shovívavěji, takže sídlo PRIORU bylo v Bratislavě, zahraniční dovozy módního zboží do české části podléhalo limitům, v Bratislavě bývalo běžné rakouské zboží, které u nás nebylo na trhu, obdobná liberalita byla ve vydavatelství zapovězených knižních titulů, kdy jsme některé knihy kupovali ve slovenštině, abychom si je vůbec mohli přečíst, viz pro pamětníky – fronty o knižních čtvrtcích, kdy se prodávaly novinky.

Opomněl jsem i jednu velice podstatnou perličku z naší legislativy. Slovenský jazyk jako jediný z ostatních států, je uznáván jako 2. úřední, díky čemuž slovenští studenti na českých VŠ nemusejí platit stejně, jako kterýkoliv jiný cizinec. Díky tomu došlo v poslední akademických ročnících k neúměrnému nárůstu zajmu o studium, že dokonce některé školy musely odmítat i české uchazeče o studium.
Zjednodušeně řečeno, bylo slovenské etnikum zvýhodňováno podle kritérií parity na vládní i obecné úrovni, ale na 2. straně byly slovenské aktivity posuzovány shovívavěji, takže sídlo PRIORU bylo v Bratislavě, zahraniční dovozy módního zboží do české části podléhalo limitům, v Bratislavě bývalo běžné rakouské zboží, které u nás nebylo na trhu, obdobná liberalita byla ve vydavatelství zapovězených knižních titulů, kdy jsme některé knihy kupovali ve slovenštině, abychom si je vůbec mohli přečíst, viz pro pamětníky – fronty o knižních čtvrtcích, kdy se prodávaly novinky.

A just si to zduploval. To sú tie rýchle prstíky a nedočkavosť.