Kdo mi vysvětlí rozdíl mezi kočkou a psem?

Vysvětlení se dá najít.

Musíte vycházet z toho, že jde o jazyky, které mají indoevropský základ., který je u většiny jazyků stejný, jen záleží na tom, jak se vyvíjel dál.

Čerpám z etymologických slovníků:

1. Kočka

Všechna tato evr. slova nejspíš vycházejí z pozdně lat. cattus, catta, které
bývá považováno za výpůjčku z nubijského kadīs – kočka totiž byla ochočena
v Egyptě a ze sev. Afriky se lat. či kelt. prostřednictvím dostala do Evropy.

České kočka – Rejzek i Machek vycházejí z „kocoura“
kocour,. Zsl. – slk. kocúr, hl. kocor, p.d. kocur.
Psl. kot’urъ/kot’erъ je odvozeno od
*kotъ tv. (srov. č .nář., p., r. kot), jež
souvisí s lit. katẽ, něm. Kater tv., Katze
‘kočka’, angl., stir. cat tv., střř. kátta.
Francouzské chat – z vulgární latiny cattus, galského cattos
Španělská gato – z vulgární latiny cattus , císařský kata , z nejistého původu. Nejpravděpodobnější hypotéza vychází z afro-asijské jazykové rodiny. .

Porovnejte Katalánština Gat , francouzské chatu , italské Gatto nebo portugalskou kočku . Keltské jazyky, slovanské, germánské, řecké a románské téměř bez výjimky přijali tento termín, který by nahradil vlastnictví; latin Feles, které přežilo při převzetí od kočkovité šelmy – félido.

Evropská slovo téměř univerzální v celé Evropoě. v Evropě, Latinské kata, byzantské řecké katta byl o obecně použito na kontinentu c.700 a nahradí latinské feles.
–
2. Pes
pes, psí, psík, pejsek, psisko, psovský,
psovitý. Všesl. – p. pies, r.st. pës, s./ch.
pȁs, stsl. pьsъ. Psl. *pьsъ je slov. inovace
za ie. název psa *k̸u̯on-, dochovaný
např. v lit. šuõ, něm. Hund, lat.
canis, ř. kýōn.

Vykládá se různě, nejpřijatelnější
se zdá vyjít od vábicího
citoslovce ps!, doloženého i v č. nářečích
.Stejný původ má rum. pisică
‘kočka’, od podobného citosl. prr
se vykládá šp. perro ‘pes’, dále srov. i
:macek1 a :pašík. Jiné výklady, spojující
slovo např. s :pestrý či s lat.
pecus ‘dobytek’, jsou méně věrohodné.

Anglické dog – stará angličtina zmiňuje docga, později vzácně používá u silného plemene psů. Jejich pojmenování se zaměnilo ze staroanglické Hund – (obecně germánské a Indoevropské slovo) a název doga se rozšířil do mnoha kontinentálních jazyků (francouzsky doga , dánsky Dogge). Ale původ zůstává jednou z největších záhad anglické etymologie..

Španělština – od podobnosti zvuku, – vrčení, které vydává. pes. Podobně jako pojmenování ovce.

Francouzština a irština – z latinského Latin canis.

Nevysvětlím. Vysvětlení neznám, toliko mě napadá, že název pro kočku, tedy slovní základ „k-t“, vznikl ve velmi dávných dobách, kdy označoval divoké zvíře. Dokonce i v neindoevr. turečtině je divoká kočka „kedi“, – zatímco „pusi“ je domestikovaná.

A stejně jsou podobná označení pro vlka (vuk, волк, vilkas, wolf, lupus, λύκος, faolchú, úlfr, vrka).

Pes vznikl, asi domestikací vlka, v době, kdy už se jazyky odlišovaly, a tak ho různá etnika označovala po svém.