Kdo má z etického hlediska přednost v sednutí? (viz popis pod otázkou)

Uvedl jste teoretickou sestavu cestujících.

Pochybuji, že by se v reálu stalo, že bude celý dopravní prostředek zaplněný 80letými jedinci a že by všichni byli nemohoucí. Nemyslím ve zlém.

Je pravda, že stát na jedné noze s nohou v sádře a s berlemi je určitě nepříjenné za předpokladu, že cestující nastupují a vystupují. Navíc dítě. Nemá stabilitu. Takže bych upřednostila dítě. Ale zřejmě necestuje samo, tak matku, která by dítě vzala k sobě, částečně na klín.

Nevidodmý – chodívala jsem do Tyfloservisu, takže od těcho jedinců vím, že stát je pro ně těžké. Když třeba tramvaj cukne, nevidomý může ohrožovat cestujícího, může ho třeba chytnou za hlavu, když se přechytne atd. Záleží na každém jedinci.

Takže i 80letý pán může být gentleman a najít si vhodné místo ke stání.,
–
Nedá se opravdu reagovat zodpovědně, opakuji, kdyby jsou chyby …

Upravil/a: annas

Samozřejmě chlapec o berlích, jelikož je jediný fyzicky hendikepovaný

Být starší / = slabší je sice taky určitou formou hendikepu, ale jestli je určeno, že nemá problém s chozením, měla by dát přednost chlapci

A být slepý ti nijak nebrání ve stání, takže by to mělo být následovně:
Chlapec > Důchodkyně > Slepec

Pro kluka se zlomenou nohou může být stání opravdu nepříjemné až nebezpečné (nižší stabilita na jedné noze) a při případném pádu by mohl ohrozit i další. Takže ten by podle mně mít před ostatními přednost. U těch dalších je to neurčité. Možná tu někdo dá rozumné zdůvodnění proč by to mělo být práv tak a ne naopak, ale mně nenapadá žádný důvod proč bych měl někoho z nich upřednostnit.
Je tu stále možnost že bych priority volil jinak pokud bych situaci viděl naživo.