Kde se mlátilo obilí?

Není to tak dlouho, 60 let. To se mlátilo obilí cepy ve stodole na mlatě.

Moje rodiče měli menší hospodářství, takže si na žně docela pamatuji. Začátkem srpna bylo třeba na mlatě postavit mlátičku, t.j. umístit její kola do tzv. botků aby se při provozu nepohybovala, pak přistavit motor a lis na slámu. Bylo nutno ji dobře promazat, seřídit a opatřit správnými síty. Obilí bylo průběžně přiváženo na vozech – žebřiňácích. Snopy pak byly podávány na tabuli a odtud opatrně posunovány do bubnu. Na konci stroje vycházela sláma do lisu a v dolní části pak ouhrabky /úlomky z klasů, plevy atd/. Mlátilo se podle počasí několik dnů. Navečer bylo třeba odnosit do sýpky pytle s obilím a do patra naskládat balíky se slámou. Byla to těžká a docela nebezpečná práce ve velmi hlučném a prašném prostředí a vedrech. Kupodivu tehdy nikdo netrpěl nějakými alergiemi. Máti občas vzpomínala, že den před tím, kdy jsem se narodil ještě „dávala celý den do mašiny“.
Doplňuji:
Kolega Mosoj má naprosto pravdu, já si také pamatuji mlácení cepy, ovšem už jen jako přípravu na žně. Takto se mlátívala žitná sláma na povřísla – bylo třeba nepolámaná stébla. Cepy mlátilo vždy několik lidí a ti museli přísně dbát na rytmus, jinak hrozil zmatek a zranění přítomných. Podle jejich lichého, či sudého počtu nahlas odříkávali různé slovní kombinace – dnes by se řeklo, že repovali. Někde mám kazetu do diktafonu, kde jsem si kdysi se svojí tetou něco těchto říkanek nahrál. Bohužel už dlouho po ní po všech čertech pídím.

Upravil/a: dudu

Než si lidi vyrobil strojní mlátičky mlátilo se v zimně ve stodole na mlatě cepy. Musela to bát strašná dřina.

Potvrzuji. Mlátilo se cepy na mlatě. Později jednoduchou mlátičkou. Takovéto zrno se pak muselo ručně vymlejnkovat. Oddělit plevy a plody plevele od zrna.
Až později se objevily mlátičky které združovaly obě operace do jednoho stroje.

Plevy nemají s plevelem nic společného. Jsou to obaly od vyloupnutého zrna.