Stačil by nějaký komentář k dílu nebo zmínka učitele. (Eristika je umění vést spor a řeč o Heleně je imitace jejího ospravedlnění před soudem za to, že svedla Parida a nechala se unést.) Prosím, nesplést s řečí Chvalořeč na Helenu od Gorgiáse. Děkuji.
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Gonfaloniér před 1497 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Myslím, že nesvedla Parida ani o tom Isokrates nepojednával v tomoto
smyslu (i když si to už přesně nepamatuji). Jen ospravdlňoval její roli,
kterou sehrála při vypuknutí Trojské války. A hlavní vinu svaloval
myslím právě na Parida, který Helenu svedl a unesl (a spolu s ní mimo
jiné i celou královskou pokladnici Sparty). Ale Isokrates se zaměřoval na
skutečnou chválu Heleny, její osoby, jejího rodu, jejich činů, atd, než
na její obhajobu.
Jen doplním za sebe, že plno lidí si dodnes myslí, že Trojská válka
vypukla kvůli ženě – a jen kvůli ní. To vůbec není pravda, protože
vypukla kvůli Paridovi, který byl čestným hostem ve Spartě a zrádně
porušil zákon pohostinství (jehož patronem je sám nejvyšší Zeus) a to
tím nejhorším způsobem. Navíc ho za to nenáviděli všichni i v samotné
Troji (viz Iliada). Neunesl jen ženu-manželku (což už jen to by byla
nehorázná potupa a urážka), ale unesl manželku krále a samotnou královnu,
udělal z ní svou milenku (a nikdo ani nevěděl, jestli ji unesl násilím
nebo ne), krom toho vzal s sebou celou pokladnici. To je jen jeden z těch
hlavnějších a opodstatněnějších důvodů proč mohla vypuknout ta
domnělá trojská válka… přesvědčit ostatní řecké kmeny, aby se
k této válce připojily by nebylo vůbec těžké a to z několika
důvodů,a le to už by bylo na dlouho… A anvíc nikdo dnes enebre v potaz
dobu a kulturu a s ní spojené mravy. Porušit zákon pohostinství bylo pro
staré Řeky jedním z největších provinění – ať ze strany hosta či
hostitele. A Parid tento zákon skutečně pořádně porušil, se vším
všudy a ještě tomu nasadil korunku. (Nidko se nevžívá do té doby,do těch
lidí ani do krále Meneláa… potom by už nebylo tak neuvěřitelné, že
válka vypukla kvůli ženě).
Ale k samotné otázce. Jak už jsem zmínil, tak Isokrates popisoval
negativní stránku řečnictví a hlavně řečníků, kteří ji
zneužívají, hlavně co se eristiky týkalo. Poté popisoval druhy řeči a
vyzdvihnul právě chvalořeči a za vzor uvedl Gorgiovu Chvalořeč na Helenu,
jen dodává, že to není tak úplně chvalořeč, ale spíš
ospravedlnění – nebo lépe řečeno obrana jejich činů, protože Helenu
Gorgias nechválil v pravém slova smyslu, ale snažil se ji bránit za to, jak
je negativně vnímána svou rolí, kterou sehrále při vypuknutí Trojské
válce. Proto se Isokrates sám rozhodl napsat svou vlastní chvalořeč na
Helenu, která by byla skutečnou chvalořečí (a ne jen jejím
ospravedlněním). V úvodu reagoval na ta negativa, které s sebou někteří
řečníci přinášejí. Poukazoval na to, jak je snadné sestavi tnepravdivou
řeč o všem, cokoli je napadne. Reagoval taky na to, že se i významní
řečníci zabývají bezvýznamnými látkami a i když v nich vynikjí, tak
jsou takové látky k ničemu… měli by se raději věnovat důležitým
věcem, soustředit se na to cenné v životě a v tom vynikat, tím obohatit
mladé, ukázat jim cestu atd atd. Erestiku považoval právě za tu negativní
část řečnictví, kde se řečníci zabývají malichernostmi a nechávají
si platit. Že se erestici nezabývají důležitými věcmi (soukormými ani
veřejnými), které nejsou niičemu z toho prospěšné. A že totmuto stylu
se nejvíc poddávají mladí (tedy agresivním – nesmyslným sporůmú, ale
že je to vina i některých jejich učitelů (řečnictví), kteří je
k tomu vedou.
Podotýká, jak se díky tomu stále více a více objevuje nepravdivých
řečí a že jsou navíc výnosné. To podněcuje i ostatní, aby sami psali
v tomto stylu. Jenže pojednávají o látkách, kterých nerozumí,
podávají je vo formě sporu a sami jsou v těchto tématech laiky, kteří
jen píší proto, aby psali a třeba na tom zbohatli.
Myslel tím, že se vyskytují nově vzniklé řeči psané formou eristiky
(nebo její vinou) např. o vyzdvihování neštěstí, žebráctví atd.
Isokrates říká, že vyzdvihování těchto negativních a zbytečných
věcí, tedy popisování malých věcí ukazuje to, že autoři jsou sami
malí, protože skládání řečí na hlouposti nevyžaduje žádný důvtip,
žádnou velkou inteligenci, ani znalost řečnických figur (a samého
řečnictví), zápasí (přou se) o něčem, co nikdo jiný neshledal za
vhodné o tom zápasit. Ale kdo se naopak zabývá důležitými věcmi –
velikými, tak je to mnohem složitejší, protože popsat a pojednat
o důležitých věcech je težší (ale chválahodnější). Isokrates ve
svém úvodu pak srovnával tyto dva druhy řečí – chvalořečí, jedny
z nich negativní a druhé prospěšné. A za jednu z těch, které se
zabývaly důležitými věcmi je právě Gorgiova Chvála Helene, ale
zdůrazňoval, že i jemu unikla maličkost. To, že to nebyla chvála, ale
obrana (jak už jsem zmiňoval).
Isokrates mj. na záčátku díla vykládal o řečnictví a jeho negativní
stránce, která se v opslední době stává populární. To zabývání se
neprospěšnými a často i bludnými věcmi, psané často formou eristiky. Ta
se totiž soustředí jen na vítězství za každou cenu, nehledí na
pravdivost, na objektivitu zcela kašle a ještě se zabývá nesmyslnosti a
nikdo při zdravém rozumu o takové různé eristicé diskuze nestojí. Je to
hnusné a jednoduché řečnictví – pod úrovní skutečné rétoriky.
Proč přesně to popisoval ve svém úvodu si nejsem zcela jistý. Jako
určitě chtěl na to poukázat a upozornit tak ostatní a přes tu negativní
stránku (eirstiku) se dosal k těm důležitým formám řečnictví a
k samotné (Gorgiově) Heleně, kde zdůraznil, že Gorgias nenapsal
chvalořeč, tak se pro to rozhodl on. (Asi aby napravil tuto drobnou chybku
toho velikána rétoriky).
Přečti od něj raději dopis Filipovi. To je mnohem zajímavější a obsáhlejší. Je z toho vidět, jaká byl Filip (II. Makedonský) osoba, jak velikým a dnes podceňovaným člověkem je. Mj. je z takových spisů vidět jaký měly vliv na Filipa a jeho syna Alexandra (nejvíc právě Xenofon a Isokrates – podle těchto dvou autorů se dost řídili tito dva velcí králové).
*od Gorgia, ty jelimane.
Upravil/a: Gonfaloniér
0 Nominace Nahlásit |
BTW Isokratova Helena vůbec není „imitací jejího ospravedlnění před
soudem.“
Nic neimitoval.
Ne všechny soudní řeči byly určené přímo k přednesům na soudě,
někdy to byl jen název stylu/formy řeči. Navíc tohle je řeč oslavná
(nikoli soudní).
Na její ospravedlnění se myslím skoro vůbec nesoustředil… protože je to
(znova podotýkám) oslavná řeč= chvalořeč, vyzdvihující Helenu.
Jak už jsem psal, Helena Parida nesvedla a to, že se „nechala unést“
není tak nějak důležité. Není to ani předmět, nad kterým by Isokrates
koumal.
Eiristika je hlavně spíš negativní stránkou rétoriky. Umění vést
spor, je spíš jen spor. I když „pěkně“ vedené s určitou naučenou
technikou… nepoldné řeči, které nehledí na pravdu.
A neřekl bych, že se Isokrates v tom úvodu zabýval pouze a jen eristikou.
Soustředil svou kritiku také na jiné věci jako třeba na sofisty, eleaty,
paganie a ty zbytečné chvalořečí, které chváli neprospěšné věci (to
všechno není eristika – ta je samostatným odvětvím). Takže kritizoval
i krom určitých odvětví rétoriky i některé filosofické školy
(i když rétorika sama byla součástí filosofie).
Ale jako jen podotýkám… je to chvíle, co jsem to četl a až tolik si to
nepamatuji. Ale četl jsem to vícekrát, tak snad mám ty poznámky dobře.
Řekl bych, že celkem dost k tomu bylo napsáno i v poznámkách na konci
knihy. (Předpokládám, že máš Tribuny výmluvnosti, protože jinde tento
spisek myslím nevyšel).
Mám ještě jednu podotázku: Proč Aristotelés zvolil za příklad řečnického umění právě Helenu od Ísokrata, když kvůli tomu musel zahrnout mezi charakteristiky úvodů oslavných řečí i úvody VZDÁLENÉ PŘEDMĚTU? Byla tím důvodem lákavost a skandálnost tématu? Myslím, že typické řečnické projevy mají úvody BLÍZKÉ PŘEDMĚTU a tento metodologický problém by nevzniknul. (viz Aristotelés Rétorika 1415a). Děkuji.
Omlouvám se. Odpověď je nasnadě. Pravděpodobně považoval Ísokrata za jediného seriózního. Mockrát Vám děkuji za vyčerpávající odpověď!
…vysvětlení najdeš přímo v Isokratově Heleně, kde si názor
uděláš sám*. Má to pár stranek, takže to máš za chvíli.
*nevím o někom, že by se tím zabýval. Tohle se neučí ani na školách,
možná leda na nějaké filozofické fakultě a i o tom bych celkem
pochyboval. Na klasickou (antickou) literaturu se dnes nehledí a těch pár
škol, co je na to zaměřených se moc takovými autory nezabývá. Jsou pro
ně řekněme takoví „bezvýznamní.“ (Apřesto jsou jedni
z nejdůležitějších. Mj. třeba Isokrates a nejvíc snad Xenofon, který je
neméně tak hodnotný jako jehoo slanvý součastník Platon nebo o něco
mladší Aristoteles). Ve spojitsoti s Alexandrem každý zmiňuje Aristotela,
jaký na něj měl vliv, jak jej vychoval atd. a přitom Xenofon měl velký
vliv na samého Aristotela a ještě větší na Alexandra (svými spisy).
Přínos a důležitou roli v historii, literatuře, filozofii a budoucím
vývoji toho všeho. Takový měly vliv některé ty „bezvýznymné“
osobnosti, které ani většině „nestojí za zmínku.“ Obzvlášť na
školách (i těch zaměřených na tyto témata – jako je antika, historie,
literatura, filozofie atd.).
Bez historie nemáme budoucnost, neměli bychom ani přítomnost. Bez věcí
minulých, by nebylo žádných věcí budoucích.
annas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2636 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1348 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1062 | |
Kelt | 1005 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |