Kde jste, skauti?

To co občas vidím kolem sebe, tak nemá s původním skautingem nic společného. A občas to vypadá i dost trapně.Svojsíkovi ideály byly zřejmě zapomenuty a nahrazeny jakousi, ne příliš vydařenou hrou na skauty.

Do skauta jsem nechodil. Ono to „za totáče“ ani nešlo. Po většinu doby byl pro režim příliš nesovětský a neochotný se mu podrobit a žil v podstatě ilegálně. Zato jsem hltal Foglarovy knížky. Například Hoši od Bobří řeky nebo Pod junáckou vlajkou. O studu nemůže být řeč, jeho hrdinům jsem jednoznačně záviděl. Soudobou situaci neznám a popisujete-li ji správně, pak je to neveselé. Ale myslím, že nejvíc záleží na konkrétních oddílech. Na závěr bych rád upozornil na to, že často mluví o trapnosti nejvíce ti, kteří by se rádi přidali, ale nějak na to nemají (myslím: duševně). Třeba jim to připadá moc dětské a oni už přece jsou dost málem dospělí – tedy už za pár let budou, že? A že právě dospělí skauta pro mládež organizují jim jaksi uniká.

Doplňuji:
Poznámka k odpovědi Pusinky50 o skautu za totáče viz diskuse.

Upravil/a: MK44

myslím, že když byly úchylky všeho druhu včetně homosexuality tabu, tak do těchto spolků chodilo i více dětí. Jenže když veřejně prasklo, v kterých vedoucích pozicích mají úchylové žně, tak už do junáka, kostela a různých pěveckých a tanečních sborů bohužel chodí čím dále tím méně dětí a svědčí to o rodící se opatrnosti jejich rodičů.

Nikdy jsem skautem nebyla. Za to jsem byla jiskřičkou, pionýrkou a svazačkou. Za to se opravdu nestydím. Žádný z našich vedoucích nebyl úchyl a hodně se nám všichni věnovali. Na schůzky jsem se moc těšila, protože jsme pořád něco dělali. Chodili na výlety, hráli spousty her, blbli v tělocvičně nebo na hřišti. Nebyly počítače, tak jsme se dokázali zabavit a ještě jsme se při tom pořádně vydováděli.
Sama jsem v naší škole pionýry potom vedla, pokud jsem se nevdala a neodstěhovala. Skautský oddíl u nás nebyl. Měli jsme ale možnost v rámci školy navštěvovat různé kroužky (divadelní, pěvecký, výtvarný a sportovní – Sokol).

Bývala jsem skautem, pak pionýrkou a pak svazačkou. Kdo tu píše, že za totáče nemohl existovat skaut, nemá pravdu. Byla jsem skautkou na konci 60-tých let za hlubokého totalismu a nebyly s tím problémy. Jezdili jsme do přírody, hráli různé hry, nikdo nám nic nezakazoval, bylo to moc prima. Dnes je jiná situace dána především tím, že se rozvinuly počítače, mobily, televize, videa, mladí nestojí o to jezdit do přírody, raději celá odpoledne sedí na zadku u PC a hrají své tupé hry.

Skautem jsem byl a zažil jsem tam velice hezké chvíle a mám na to pěkné vzpomínky. Člověk potřebuje nějaké vzory, ideály, chodit do přírody. Každé hnutí, ideologie představuje obrovskou sílu , která se dá využít k dobru nebo ke zlu. Hrdinové knížek Jar. Foglara právě tyto ideály představovali, např Rychlé šípy.
V některých dobách byli zakazování. Proč? Pokud přetrvává dneska názor o trapnosti tohoto hnutí, je to nepřímo také zakazování, ale neoficiální. Asi něco není v pořádku, myslím.