Kde je hranice mezi radou a kecáním do života?

Rada je odpověď na tvou bezradnost, pokud si ji vyžádáš. Stejný hřích je nezeptat se, jako neporadit, nejlépe na základě vlastních zkušeností a vědomostí. Kecáním do života trpí frustrovaní lidé, kterým se život nepodařil tak, jak si představovali, a přesto mají pocit, že jsou ztělesněním moudrosti.

Upravil/a: quentos

V tom, jestli radu chceš anebo tě nalejvka dožírá…
😉

Ostrá hranice asi neexistuje. Záleží na tom, jak si to příjemce bere k srdci a řídí se tím. Existují lidé naprosto odolní a vzdorující všem pokusům a snahám poradit a ústa si musí rozbít sami. Znám ale i jedince, kteří si nechají kecat naprosto do všeho, jsou snadno řiditelní a ovlivnitelní, třebas i přihlouplým horoskopem.

Hranice je jasná a jednoduchá.
Radu dostaneš, když o ni požádáš.
O kecání do života jde v případě, že jsi o ně nežádal.

o radu sa prosí

o kecanie do života vás nikto nežiada

Buď něčí radu vezmu jako vhodnou a řídím se jí a nebo to vyhodnotím jako radu nevhodnou a nechám to plavat. Rada není příkaz, ale je to možnost. Možnost je od toho, aby se vzala v potaz a je libovolná. Pokud o radu požádám, tak je mi asi každá rada hodnotná i kdybych jí třeba nevyužil a o nějakém kecání do života nemůže být ani řeč. Každý si to, ale přebere po svým a co jeden vezme jako konstruktivní radu si někdo jiný vezme jako kecání do života. Existují lidé, kteří se nezmění i kdyby těch rad bylo milión!

Já tu hranici vidím zde na fóru. Tolik blábolů a domněnek na jedné straně, fundovaná odpověď se tu ale také objeví, či spíše odkaz na ty správné stránky. Pokud myslíte rady mluvené, mezi Vámi a okolím, no, to by bylo na delší a jiný level. Hezký den a mějte SVŮJ názor, uvidíte, že to půjde. :)