Kde hledat příčinu že prostý lid nemá za 32 let demokracie a tržního hospodářství plat jako na západě?

Důvody, které uvedl Drap jsou zásadní.
Amatérismus, nenasytnost, nekompetence.
Západ zlikvidoval českou konkurenci zakoupením a likvidací podniků/firem. „rozparcelované“ podniky do několika malých firem musí živit mnoho nenasytných majitelů. Ne vždy §spěšně, není možno dotovat z jiného šuplete. To platí i pro zemědělství.
Sadař, když přijde sucho, kroupy a škůdci, je na krach. JZD k tomu mělo přidruženou výrobu (obilí, vepřín, kravín, slepice, dílny aj). České dráhy vydělávaly na nákladní dopravě a dotovaly prodělečnou lokálku v kotěhůlkách. Podobné vazby i mezistátní, byly „násilně“ zpřetrhány, pod vidinou zisků. Něco tedy přibrzdily. Farmáři /firmy začínaly od píky, s dluhama. Západ měl tedy v kapitalismu letitý náskok, zkušenosti.
Důležitý je nákupní/ spotřební koš. Doma. Zahraniční dovolené, nejsou pro život důležité. Bydlení, strava a další základní potřeby ano.
Další fakt, je nenasytnost (Klondike) obchodních řetězců, obchodníků a zaměstnavatelů.
Je smutné, pokud dám za 1 euro 25 Kč a některé potraviny zakoupím i dnes v Německu levněji. Drogerii i ve stejném řetězci, pořídím až o polovinu levněji (ne vše), dokonce i dětské pleny.
Někteří zaměstnavatelé staví domy, mají luxusní automobily, jachty, nemovitosti na Západě a v přímořských destinacích. To je dobře. Tisícovka je pro ně něco, jako pro zaměstnance 100 či 10 Kč. Zaměstnance ají léta zájem dostatečně/více finančně ohodnotit. Nestačí, když pravidelně kape, ony ty zisky musí téci proudem :).
V ČR, aleúdajně také všude neodpovídá pracovní výkon x pracovní doba. Ta není dostatečně využita. Češi (Španělé aj.) se „flákají“ v práci, zbytečné prostoje. Jinde neví. co by zaměstnanci za stejnou mzdu ještě naložili na záda navíc. Máme novodobé otroky (proslulá automobilka H)

V ekonomice a ve vedení stáru. Ceny některých komodit jsou u nás dražší než na západě. Inflace je 4 místo od konce v Evropě. Nemůžeme ápad dohnat v platech a v životní úrovni jak nám slibovali, protože vše lukrativní jsme právě západu levně prodali. To je celé, nehledej v tom vědu a nesrovnávej nesrovnatelné.

Je to velmi, velmi jednoduché:

Je to úplně stejné, jako jakýkoli jiný business.

Příklad: Já jsem nikdy neplatil za tarif mobilnímu operátorovi ceníkovou cenu. Nikdy, ani za mobil, ani za pevný internet. Proč? Protože 1. přesně vím co chci, a co potřebuju (mám spočítánu spotřebu, včetně průměrného času hovoru, směřování hovorů atp.) a nevedu o tom diskurs: já platím, já určuju pravidla!, 2. udělám si rekognoskaci trhu, a to tak, že velmi důkladně: projdu si nabídku, jaká je, takže opravdu mám přehled a 3. nejsem „věrný zákazník“: „Změní se vítr“, tj. najdu někde levnější nabídku? Okamžitě „žhavím drát“, a buďto se dohodneme, nebo se nedohodneme, 4. nestěžuju si, nekveruluju, neočekávám flat tarif za padesátikorunu, protože ho má Agrofert. Očekávám dobré služby za dobrou cenu, a mám ji.

A projdi si fóra, kde lidé tohle probírají. Brečí, stěžují si, srovnávají s něčím, o čem nemají ani tušení (s Polskem, třeba). Já jsem polskou SIM kartu měl roky, do doby, než skončil UE roaming, takže srovnávat můžu. A pak volají operátorovi a prosí ho, jestli by jím nemohl dát lepší cenu. Ne, nemohl: proč by to dělal!? Samozřejmě, že se jim vysměje.

S prací je to úplně stejné: je to business contract, ve kterém je na jedné straně potřeba zaměstnavatele mít zaměstnance, aby pro něj za úplatu něco vykonával (závislá činnost), a na straně druhé potřeba zaměstnance někde pracovat a pobírat za to mzdu.

Pokud znáš svou cenu, to jest, nemáš představu, že budeš uklízeč za Kč 2,000.00 na hodinu, ale víš, že pokud budeš schopný uklízeč, spolehlivý, jo, precisní, že na Kč 150.00 se dostat můžeš, a v obci Hlavní město Praha až na Kč 180.00, nejdeš za tím zaměstnavatelem hned s tím, že chceš Kč 180.00 / hod., jinak že ne, protože „ukázaná platí!“, a v neposlední řadě, neroztrubuješ se o tom, že má o Kč 20.00 na hodinu víc, než má Mařena, třeba. Nemáš problém zaměstnavatele vyměnit, pokud se k Tobě chová neadekvátně, nebo je nespolehlivý, nebo neplatí, co bylo ujednáno. A nemáš ho problém vyměnit, pokud vnímáš, že už se v té práci dál neposuneš a je dostupná lepší nabídka.

Jenže u nás to takto pořád nefunguje. Nebudeme se pořád vymlouvat na státní kapitalismus & ČSSR, protože třeba Poláci na to, v jakém srabu Polska Rzeczpospolita Ludowa byla, tak dneska mají pohádkové platy, vždyť to tam bylo, jak někde v Transylvánii, kolikrát, proboha! Přídělový systém tam byl. Nebudeme. Nalijeme si čistého vína:

Ano, na jedné straně byl státní kapitalismus, takže 98% osob bylo státními zaměstnanci s tabulkovým platem. To je pravda. Jenže, ať už to někdo vnímá subjektivně positivně nebo negativně, vítr se změnil, a proti větru chcát se nedá. Dneska jsme smluvní zaměstnanci a máme smluvní mzdu.

Průměrného českého zaměstnance spíše utáhneš na „benefity“ a „přátelský kolektiv“, nevadí mu, že je podfinancovaný. Pokud mu umožníš udělat přesčas, je šťastný. Samozřejmě, s nastupující generací milleniánů se to pomalu mění, ale pořád to tak ještě je.

Průměrný český zaměstnanec nemá zdravé sebevědomí, to znamená buďto se podceňuje, nebo se naopak přeceňuje. Není assertivní, neumí vyjednávat, neví, na co má nárok – podle práva, protože umí atp. Nemá rád změny, bojí se změn, má rád stabilitu, jistotu.

K tomu si přidej dysfunkční zákoník práce. Ten je pořád socialistický, náklady na zaměstnance jsou vysoké (člověk s minimální mzdou Tě vyjde, s dovolenou a náhradou mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, tak na +Kč 40,000.00 měsíč­ně!). Zaměstnavatel nemůže, theoreticky, zaměstnance na neurčito propustit, což je prostě bisarní: ano, měl by mu, v takovém případě, platit větší odstupné, ale by mít tu možnost, protože smluvní vztahy jsou oboustranně dobrovolné. Pak to vede k různým poťouchlostem na obou stranách, nevím: „vytýkačka“ pro úplnou kravinu vs zaměstnanec jde na 1/2 roku marodit „se zádama“. Prostě úplně postavené na hlavu. Zbytečná regulace, například: proč někdo mladý, kdo má hluboko do kapsy, začíná, si nemůže – neříkám celou, ale třeba 1/4 – dovolené nechat proplatit? To by bylo na samostatné thema, ale hodně to je nastavené z podstaty, a proto je to tak hojně ignorováno.

Nemáme odbory. Ne, že by to byl nějaký zázrak, ale třeba ve Francii to funguje. Určitá práva si, prostě a jednoduše, individuálně nevymůžeš. My máme, v podstatě, centralisované odbory, které jsou – jako všecko centralisované – zkorumpované a dysfunkční. Jak jsou ti lidi submisivní, neprůbojní a neznalí, tak se do malých odborových organisací nezdružují.

Politika státu je v podstatě opačná, než by měla být. Nemotivuje lidi pracovat, třeba pro osobu v exekuci s přednostními pohledávkami se kolikrát vyplatí být na „socce“. Na zaměstnavatele se formálně klade zbytečná byrokratická zátěž, redundantní zdanění práce, těch faktorů je velmi hodně, ale stěžejní je ten, že, prostě a jednoduše, za ty menší peníze lidé ochotně pracují.

Jedním slovem? VLEZPRDELE. Jsme neutuchající vlezprdele 🤷‍♂️

Drap a da ny to specifikovali docela vše.
Pouze bych ještě doplnil, že i naše státní správa je velmi nabubřelá. Na příklad v porovnání se Švýcarskem, které má zhruba stejný počet obyvatel, tak má údajně pouze destiprocentní stav státních úředníků, než máme my. Což pochopitelně, vzhledem k tomu, že jde pouze o nákladovou položku státního rozpočtu (a ne zrovna malou při jejich platech), je rovněž dosti podstatné.
A vzhledem k tomu, že všichni chtějí vykazovat nějakou činnost, tak si vymýšlí stále další a další nesmysly, které stát, ekonomiku a hospodářský rozvoj, spíše zatěžují.
A vytváří si tak i další úřednická místa pro své příbuzné, známě a kamarády.

Doháníme, ale oni stále vedou, ne že by počkali 😁. Jo a státní dluh? Zanechali spousty bordelu, miliardy stojí a bude stát náprava zničeného životního prostředí,
různé skládky, zamořená půda apod.