Odpoveď byla označena jako užitečná

Nejde. Před strachem můžeme pouze poodběhnout. Utéct se nám nepodaří. Je třeba se s ním vypořádat, popřípadě ho zmírnit tak, aby s ním bylo možno žít.

1. přísloví jsou pravdivá. Strach nějakým způsobem vždy získáme, třeba jen našim chováním a myšlením.
2 Je to stoprocentní rada. Funguje spolehlivě, i když někdy to dá hodně přemáhání. Mám vlastní zkušenost. Něco podobného mně učil kdysi dávno můj otec, Nepředpokládám, že by někdy četl uvedený citát.
Jako malý jsem se bál, netuším proč, tmy. Nechtěl jsem ani u nás do sklepa. Panická hrůza. Táta mě říkal, musíš se to odnaučit, běž do tmy a uvidíš že se ti nic nestane. V prvních krocích mně vedl za ruku. Později jsem zkoušel sám, téměř každý den. Potom jsem trénoval venku, hlavně v zimě, kdy je krátký den. Postupně dál a dál. Po čase jsem zjistil, že i ve tmě se člověk dokáže dobře orientovat. Strach nějakým způsobem odezněl, ani nevím jak. Dodnes mám rád noční procházky, zvláště lesem a v místech neobydlených. člověk si krásně vyčistí hlavu, vnímá přírodu kolem a cítím se tam daleko bezpečněji než ve dne ve městě.

Přítel – nepřítel, takhle bych to proti sobě nestavěl a s A.E. tentokrát nesouhlasím. K životu potřebujeme obojí. Občas bychom se měli obávat i velké lásky, protože pád z velké výšky bývá fatální. Naopak strach může být součástí pudu sebezáchovy a může nám zachránit život.

Ano, reagujeme emotivně. Ale podle mne máme větší možnost výběru než láska a strach. Láska je možná nejsilnější pozitivní emoce, ale to záleží na konkrétním jedinci. Když se něčeho bojíš,tak jdi a sáhni si na to a přestaneš se bát. Nesmí to být ale zdroj vysokého napětí, útočící zvíře, nebo ozbrojený agresor.

K Albertovi > Parádní blbost. Strach sice pociťuji častěji, než je mi milo (ale na druhou stranu – někdy je ten nápor adrenalinu FAKTICKY BOŽÍ!), ale že bych jím byl naplněn? To ani náhodou. Tedy zbývá druhá možnost >> aliendrone je naplněn láskou!!
?????
Cožeto? MUEHEHEHEHE!!!! ;) :D :D

K jedničce > Takhle to nelze stavět. Např. jsem si kdysi slušně „prohřál“ kůži olejem při smažení řízků. Jasně – jsem nyní opatrnější, ale že bych měl od té doby obavy ze smažení… to jaksi ne. Tudíž uštknutí hadem/stočené lano neplatí vždy. :)

Ke dvojce – mám strach skočit z 15. patra po tlamě rovnou na parkoviště. Myslím, že bych i při největším odhodlání se ho asi nedokázal zbavit. Vlastně kecám – NAPROSTO JISTĚ bych při opakování sletu > tedy NA PODRUHÉ STRACH URČITĚ NEMĚL!!! ;) :D :D Ale fakt je, že že časem si člověk zvykne asi na všechno, pokud se mu toho dostává vrchovatě. :)

Bůh má nejsilnější zbraň lásku a ďábel strach. Je to tvá volba.