Kam člověka dostane posedlost?

Někdy do blázince, někdy na výsluní, někdy k rekordům.

Daleko. Příjde na to jestli dobrá nebo špatná posedlost (a ano, skutečně ji takhle dělím). Posedlost někým nebo nějakou hloupou ideou, dogmaty (posedlost až slepý fanatismusm) – to je špatná posedlost – škodlivá jak tobě, tak ostatním.

Workoholismus a jiné podobné jsou podle mě dobré (nikdo by se daleko nedostal bez posedlosti něco dokázat, někam se dostat). Workoholismus je prostě zapálení pro věc atpod… Taky může ale zálež na druhu práce, a na to, co to s člověkem dělá (tzn. ten typ posedlosti) – jestli ho to nikam neposouvá a není mu to prospěšné, tka je to taky špatná posedlost.
„Buďte posedlí, nebo buďte průměrní“ Fajn kniha (i když bych slovo „posedlost“ vyměnil spíš za „ctižádost,“ protože ta v sobě zahrnuje všechny ty náležitosti k úspěchu – včetně té posedlosti, která je její součástí).

Jakékoli zapálení pro něco je vlastně posedlost – do uměleckých činností např. do krelsení/malování, psaní, bojových umění. Oddání se těm činnostem, ponořením se do nich, neustálé věnování se jim atpod.
Posedlost učením, zlepšováním se taky dobrá (touha po poznání).
Tohle všechno a ještě další podle mě člověka dostane daleko. (Nesmí to být ale slepá poselost, bez racionality = fanatismus).

Upravil/a: DoTazatel

Může to být horším případě i do psychiatrické léčebny nebo do vězení. ☹

Do hrobu, anyway…