K čemu jsou takové rezprávy ve stylu ping-pong?

Domácí zpravodajství nás často informuje o dění na politické scéně. Například {o hlasování o insolvenční novele. O dlužnících, kteří zavedeným demokratickým politikům nedůvěřují, protože je odsoudili k dluhovému otroctví, … že za komunismu nebyla lichva.}

Část zprávy je o dění v poslanecké sněmovně, část vznikla na základě anket. Tuto zprávu si potom přečetl zaměstnanec deníku The Guardian, který ji vydá jako svou. Následně si britskou verzi vyhledá redaktor serveru eurozprávy a přeloží ji do češtiny. Informuje nás o tom, co o nás píší v The Guardian:

Poslanci se chystají hlasovat o insolvenční novele, díky které by na oddlužení dosáhlo více lidí.
„O dlužnících, kteří zavedeným demokratickým politikům nedůvěřují, protože je odsoudili k dluhovému otroctví, … že za komunismu by se to nestalo.“

Zdroj: článek č. 245155.

Nebo zveřejnění výsledků anket třeba na novinkách, o kterých vznikne nová klikaturní zpráva. Která by nemusela vzniknout, protože výsledky anket tam už jsou. 55 % občanů například věří prezidentu. Přitom nikdo z nás neví, kdo věří a kdo nevěří. Podle nich prezidentovi věřím z 55 procent a zbytek nevěřím. Tak věřím, nebo nevěřím?